Kniha návštěv Urza.cz

Ale já nemluvím o implementaci, jen jsem vysvětloval, jak může mít legitimního vlastníka i něco, co ho v danou chvíli nemá. Teď se dostáváme zase k jiným otázkám, trochu se obávám, aby to nebylo nekonečné. Každopádně porušení vlastnických práv není ani možné napravit tak, jako kdyby porušená nebyla, protože užitek (a tedy i škoda) je subjektivní a interpersonálně neporovnatelný; ergo tam vždy bude docházet k tomu, že tyhle věci nejdou přesně určit a maximálně se můžeme snažit je napravit tak nejlépe, jak umíme.

Co se týče druhého odstavce, narážíme na ten problém, o kterém píšu výše.

Díky, i když mi není úplně jasná implementace. Přece nevíme kdo je jak moc oběť, tedy kdo by měl jak moc ovládat třeba tu silnici. Podobně mi přijde podivné ono homesteadování silnice, když ji lidé už používají.

s tou vesnicí je to příklad kde ovládám nějaký majetek který je nelegitimně nabytý (a nejsou známy konkrétní oběti) a chci s ním nějak co nejsvobodněji naložit.

Legitimně homesteadingem, ale také jako odškodnení; privatizaci státu lze chápat jako proces odškodnění obětí.

To s vesnicí moc nechápu.

No dobře, ale jak se tedy někdo může prakticky stát legitimním vlastníkem existující silnice? Když je stát nelegitimní vlastník, tak přece nemůže nikomu předat vlastnictví. Nebo prostě stát zmizí a někdo tu silnici homesteaduje?

Alternativní otázka, kdybych byl neomezeným panovníkem v nějaké vesnici a chtěl bych udělat maximálně libertariánské kroky, tak mě napadne že z té vesnice udělám firmu (firmy) spravující silnice, kanalizace, etc. a začnu nabízet tyto služby lidem (a nebudu brát daně). V tu chvíli asi budeš pořád říkat že jsem nelegitimní vlastník, s čím se dá souhlasit, ale co se s tím dá dělaT?

Myslím, že stát není legitimním vlastníkem ničeho, jelikož vše, co má, pouze nakradl a udržuje jen z nakradených peněz; nejde nutně o to, co dělal před tisícem let (byť možná taky), ale hlavně o to, co dělá teď. Obdobně bych se díval na „majetek“ zloděje, který se neživí ničím jiným než krádežemí – myslím, že to také není jeho majetek. Nemyslím, že tedy sedí to přirovnání s pračlověkem (tam naprosto vůbec, protože nemůžeme dohledat konkrétní poškozené) či vyhnanými Němci (i když jejich nároky by mohly být v některých případech sporné); i kdybych měl někoho, kdo třeba někdy něco ukradne, ale jinak se zjevně živí poctivě, rozhodně bych neřekl, že není legitimním vlastníkem ničeho (protože si sice část nakradl, ale ne vše). U státu je více než zjevné, že drtivou většinu (klidně 99 %) nakradl; a to málo, co vydělal (třeba státními podniky, byť často v nekalé konkurenční soutěži), je určitě mnohem méně, než kolik by měl odškodňovat za další škody (krom zdanění), které způsobil.

Legitimním vlastníkem tedy momentálně není asi nikdo; to ale neznamená, že se jím nikdo nemůže v budoucnu stát.

A proč není město/stát legitimní vlastník "svých" pozemků, je to protože před tisícem let se to postavilo z daní o kterých si myslíme že byly nedobrovolné? Nebo z druhé strany, kdo je tím legitimním vlastníkem? Bavme se třeba o silnicích. Kdo by měl rozhodovat o pravidlech na silnicích? Pokud není nikdo legitimní vlastník, tak potom ani nikdy v budoucnu nemůže existovat legitimní vlastník - snad jen kdyby někdo zaplatil všem lidem na světě aby oni neuplatňovali svá (možná) vlastnická práva na danou silnic.

Vlastně ten pohled chápu z podstaty věci, ale přijde mi to podobné jako říkat že nejsi legitimní vlastník svého domu, protože tam pračlověk lovil mamuta a homesteadoval ten pozemek. Případně jestli z pozemku který jsem dneska koupil někdo před 80 lety vyhnal němce a proto nejsem legitimní vlastník. V podstatě je to pravda, ale nemyslím že takové vnímání reality je konstruktivní.

Pro mě rozdíl oproti státu je, že stát po mi zakazuje/nutí mě dělat věci pod pohrůžkou násilí i když jsem sám na svém.