Kniha návštěv Urza.cz

Zdravím.

Díky za zprávu, ale poprosím o případnou další komunikaci v řádově stručnější formě, bohužel nemám tolik času. Zkusím zareagovat bodově (a ocením obdobně stručnou reakci):

1/ Demokratický stát mnedle klade na znalosti, inteligenci, angažovanost a uvědomělost mas mnohem větší nároky než ankap (vysvětluji třeba v přednáškách o demokracii v Kanálu Svobodného přístavu).
2/ V ankapu exisují incentivy být zodpovědný mnohem větší než v ankapu (vysvětluji tamtéž).
3/ Hierarchické struktury nikde nekritizuji; naopak je považuji za přirozené.
4/ Vaše proklamace, jak "by měly" státy fungovat, jsou zcela v rozporu s incentivami politiků; takže je to podobné jako kdybych řekl, že lidé v ankapu "by měli" být hodní, čestní, féroví, láskyplní a tak dále, což by bylo směšné. Je třeba pracovat s tím, jací lidé jsou (s čímž pracuje ankap), ne si stavět vzdušné zámky, co by měli dělat, kdyby byli jiní (což dělá demokracie).

Hezký den,
Urza

Ahojte,

Mám Covid, sedím doma a čtu si o anachrokapitalismu a stihl jsem už přečíst většinu kapitol. Je to moc zajímavě napsané, má to jasnou strukturu, obsah, "message". Je z toho poznat, že autor těch textů je velmi inteligentní.
A to je právě problém. Jím popisované principy fungování "státu" (společnosti) by totiž dlouhodobě fungovaly pouze za předpokladu, kdyby naprostá většina populace byla podobně inteligentní a morální jako on. Bohužel, realita je jiná. Gaussova křivka, popisující rozložení IQ v populaci, je totiž neúprosná ...

Dám příklad:
Jednou z mentálních schopností, která podstatných přispěla k tomu, že lidé z více nehostinných oblastí světa jsou dnes paradoxně úspěšnější, než lidé z úrodných tropických oblastí, je schopnost "nesežrat" hned všechny vypěstované produkty, ale část si uchovat na horší časy (zimu) a část na setbu na jaře. Pokud by ve společnosti vládl anachrokapitalismus, určitá, ne většinová, ale dost významná část populace by si vypěstovala jen tolik, kolik sní a nenamáhala se pěstovat cokoliv navíc, natož to někam ukládat. V půlce zimy, až by jim potraviny došly, by udělali to jediné, co by uměli - šli by si nějaké potraviny vzít násilím od těch, kteří je měli uschované. Existuje totiž jedno pravidlo, že totiž "Lidé, kteří nejsou mentálně schopni ve společnosti přežít, jsou vždycky schopni jí alespoň ublížit" a poškodit. Proto už odpradávna vznikaly ve společnosti hierarchické struktury, ve kterých ti chytřejší, pracovitější a schopnější ovládali ty ostatní. Tím, že zákony a nařízeními přinutili celou společnost ukládat jídlo do sýpek, tak tím v podstatě chránili sami sebe před násilím, chaosem a terorem. A podobně to funguje se sociálním systémem, zdravotnictvím, důchody, ...

Autor na různých místech popisuje státní či hierarchické struktury ve společnosti jako přežité, zastaralé a nefunkční. Pakliže by tomu však tak bylo, měli bychom v dějinách lidstva nacházet převážně tyto "anarcho-" struktury. Historie lidstva je však diametrálně jiná a tak tento jeho názor naprosto vyvrací. Jedním z mála příkladů "anarcho-" společnosti byla Francie v době po Velké francouzské revoluci. Avšak i tehdy se ukázalo, že ušlechtilé heslo "Liberté, égalité, fraternité" se záhy zvrhlo v chaos a teror, který de facto ukončil až nástup císaře Napoleona Bonaparte. Státy a společenské struktury tedy nejsou výmyslem posledních staletí, naopak jsou tu s námi odjakživa. Autor se tedy v něčem podstatném mýlí.

Důkazem, že menší část lidí ovládá ostatní většinu, je i existence firem. Zakladatelé, majitelé a ředitelé firem se obecně rekrutují z těch chytřejších, pracovitějších a schopnějších, ti ostatní v nich pracují. Jestli existuje nějaká podobnost mezi státem a firmou, tak je to v tom, že i ve vládních strukturách jsou lidé schopnější (zkus se stát premiérem a uvidíš, jaká je to dřina se tam dostat). Stát je v podstatě také takovou firmou a Babišovo "Řídit stát jako firmu" tedy může znít docela logicky.

Avšak jestli existuje nějaký podstatný rozdíl mezi státem a firmou, tak je to v tom, jakému účelu tato "firma" slouží. Zatímco primárním účelem firem je generovat zisk pro majitele a akcionáře, tak primárním účelem státu by měla být dlouhodobá stabilita, udržitelnost, sociální smír, ekologie a bezpečnost, tedy věci, které v krátkodobém horizontu jsou ekonomicky nevýhodné, ale v dlouhodobém jsou podmínkou přežití.

Investovat, například, do něčeho tak nevýhodného, jako obnovitelné zdroje energie v době, kdy jsou stále ještě levná fosilní paliva, je podobné ukládání obilí do sýpek v době, kdy je ho přece ještě všude kolem plno. Nebo investovat do armády v době, kdy bylo Rusko přece pořád v klidu a milióny uprchlíků z Afriky stále ještě v Turecku. Jestli tedy řídit firmy vyžaduje vysokou úroveň intelektu, tak politika vyžaduje úroveň tu úplně nejvyšší! Proto nestačí stát řídit jako firmu. Je třeba jej řídit na úrovni ještě vyšší - jako rodinu.

Pokud brbláme na kvalitu politiky, tak nejspíše proto, že se nám do ní nedaří dostávat ty skutečně nejlepší z nejlepších jak po stránce odborné, tak i morální. Nemyslím si, že by takoví lidé ve společnosti nebyli a že by jich byl takový nedostatek. Za hlavní příčinu značné koncentrace neschopných a nemorálních lidí v politice vnímám propojení byznysu s politikou. Do vyšších pozic se v politice dostávají převážně lidé, kteří mají dobrou volební kampaň = mají prachy na dobrou volební kampaň. A to buď svoje (Babiš), nebo prachy nějakých "kmotrů" v pozadí (Klaus). Tito lidé to pak musí nějak svým penězodárcům vrátit a to tak, že mocné nástroje státu (zákony, policie, finanční a jiné úřady,...) používají místo pro primární účel státu pro primární účel firem. Říká se tomu korupce.

Z výše uvedených úvah vyplývá, že nejsem zastáncem názoru, že pokud státy nefungují dobře, tak bychom je měli omezit či zrušit. Určitě však musíme zapracovat na úpravě mechanismů, kterými se dostávají lidé do vrcholné politiky a to tak, aby nebyly snadno ovlivnitelné "krabicemi od vína" (MUDr. Rath).
Typickým příkladem špatného politického mechanismu je třeba přímá volba prezidenta, kde o vítězství v podstatě rozhodují desítky miliónů korun, které má daný kandidát k dispozici na kampaň.

Domnívám se, že hlavní příčinou úpadku politiky je rozpad systému politických stran a dominantní účast voličů kteří nejsou členy žádné politické strany či sdružení, voličů, kteří chtějí jen samá práva, ale žádné povinnosti, lidí, kteří sice chtějí mít moc (volit), ale přitom zůstat v anonymitě a hlavně se nikde neorganizovat.

Za mne bych tedy doporučil vrátit se k systému politických stran. Volit by mohli pouze lidé, organizovaní v nějaké politické straně či nějakém sdružení, které by svoji činnost mohlo financovat pouze a jedině z členských příspěvků v jednotné výši. A stejně tak kampaň. Zní to až jako protiústavní omezení volebního práva, ale omezilo by to ve volbách množství neorganizovaných lidí, kteří se donekonečna ohánějí svoji svobodou a rozumem a přitom jsou to právě oni, kdo jsou nejsnáze ovlivnitelní koblihami, populistickými sliby a manipulacemi, za kterými jsou peníze "kmotrů" v zákulisí.

Robert A. Heinlein: The Moon Is a Harsh Mistress

Ahoj Urzo, můžeš doporučit nějakou beletrii, která jakkoliv (třeba i trošku vzdáleně) souvisí s ancapem? Napadá mě třeba Orwell (ačkoliv to byl socialista, lol) a jeho 1984 a Farma zvířat. Díky ;)

Ježek je úžasné místo <3

Pro Urzu - Aha, tak to zni lepe. Ja mel nejak dojem, ze v jezkovi je to kazdy den. Kazdopadne smekam, ze v ramci svobodnejsiho vzdelavani jsi ochoten stravit i nekolik dni vkuse v Brne... :-D

Nedojíždím denně xD
Jsem vždycky několik dnů v Brně a potom mnoho dnů v Praze a pak zas několik v Brně a tak dále.

Pro Urzu - Nechtel by ses nekdy rozpovidat na tema dojizdeni do prace? Nejde mi do hlavy, jak zvladnes kazdy den dojizdet do Brna za praci. Dava to casovy a ekonomicky smysl? Vzdyt stravis 5-6 hodin za den v aute, kdyz to jde dobre. A jeste k tomu Brno? Vzdyt je to vetsi prdel nez Radotin nebo Repy. :-D