Kniha návštěv Urza.cz

Myslim, ze by ses jako konzistentni libertarian za ne verejne postavit. (Oblibene tema detskych pordelu/porna na konkretnim pripade)
https://www.idnes.cz/ceske-budejovice/zpravy/video-porno-nezletile-divky-nataceni-budejovice-soud-manzele.A200630_556605_budejovice-zpravy_mrl

OK děkuji za odpověď...asi jsme si vyjasnili argumentační pozice a je celkem jasné v čem se liší naše nahlížení světa...další argumentace by asi byla jen mentální masturbací (z obou stran, teď nechci nějak urážet, prostě opakování toho samého jinými slovy, nelze jinak nazvat)...děkuji za rychlé a slušné odpovědi

Ano, souhlasím, že mezi těmi systémy není rozdíl, pakliže mi objasníte legitimitu těch firem konat násilí, o níž jsem psal, když neexistuje stát. Už bych se opakoval; myslím že jsem svůj problém snad popsal dostatečně jasně.

Ekonomie popisuje lidské chování a můžeme předpokládat, že v dohledné budoucnosti bude podobné, protože lidé se pravděpodobně nijak zásadně nezmění během nějakého nemalého času.

Nicméně s ohledem na to, zda je to "faul", je tohle přece irelevantní, ne? Kdybych v diskusi o fyzice tvrdil něco takového, asi by to faul být mohl; ale v diskusi o ekonomii to faul mnedle není, protože to ani nemůže nikoho zmást, jelikož všichni očekávají určitou míru jistoty (se kterou pracují i oponenti).

"Já bych s Vámi vlastně i souhlasil, jen mám jediný problém."
Souhlasíte tedy, že mezi tím malým státem, co popisujete, a ankapem, není rozdíl, a budeme dále řešit ten problém, o kterém píšete?
Nerad bych řešil více témat současně.

Děkuji za odpověď...faul to není pokud je ekonomie tak silný nástroj,že jím lze vidět do budoucnosti...v opačném je to trochu "faul"...tady vidím tu křižovatku, kde já budu křičet faul a Vy "co blbneš"...

Já bych s Vámi vlastně i souhlasil, jen mám jediný problém. Píšete, že kdo by to na trhu přehnal, toho by ostatní potlačili silou. A já se ptám, jakým právem? To samé s tím odsouzeným, který ale s nikým nikdy žádnou smlouvu nepodepsal. Jakým právem jej může soud k něčemu donutit? Mluvil jste o tom nedávno i s Romanem Jochem, odpověď také nebyla uspokojivá.

Vy říkáte, že může, prostě z pozice síly. Stát používá sílu, tak prostě ta soukromá instituce také použije sílu. To sice může být pravda, ale já se pořád ptám (a pan Joch se na to ptal taky), jakým právem to může udělat? Ve státu je to jasné. To právo má stát, protože je to monopol na použití síly na daném území. Ta firma to může udělat proč? Jen tak? Protože prostě může a má na to sílu? Pakliže ano, pak může být sice anarchokapitalismus možný a funkční, ale je-li založený na tomto, pak je založený na bezpráví.

Jakou má ta firma legitimitu to udělat? Někoho napadnout, zničit, donutit, pakliže je právo tržní a konkurenční? Jediný způsob je z pozice síly, tedy prostě to udělá, někoho donutí silou, ale jakým právem? To právo nemá, jen z pozice síly ano. Ale to je bezpráví, nikoli právo.

Pakliže na tohle mi někdo jednou odpoví (a tu odpověď hledám neustála, u Vás, Rothbarda, Blocka, kohokoli), můžu se označit za anarchokapitalistu.

To přece není o tom, že jeden systém je správný a druhý je úplně špatný. Ano, stát je monopol a nastavuje pravidla, proto, jak píšete, potlačuje ty, kteří to dělají jinak.

V ankapu se tohle neděje, je tam svobodné právo, ale potlačuje se tam taky z pozice síly, třeba ten odsouzený, který s nikým nic nepodepsal.

Rozdíl je v tom, že já tvrdím, že v prvním případě na to má stát právo, protože má monopol. A Vás se ptám, jaké právo na to má ta firma v ankapu? Vždyť nemá monopol. Nemůže vydávat rozhodnutí, jež musí druhý respektovat, jen z pozice síly a donucení; ale pakliže to dělá, ale podle sama sebou určeného práva, neboť objektivizované právo neexistuje, pak to je bezpráví a svévole.

Mrzí mě, že neustále společně s Rothbardem a dalšími říkáte, že ve zcela svobodné společnosti budou dodržována (aspoň k tomu bude společnost tíhnout) vlastnická práva, a já se ptám, proč by jako měla? Prostě k tomu lidí tíhnou, odpovídají všichni zastánci bezstátí, a já se ptám, fakt? Já si tím nejsem úplně jistý. Lidé tíhnou k respektu ke svému vlastnictví, ale také často tíhnou k nerespektu k vlastnictví slabších. A v ankapu mají lidé zaručeno co? Že silnější jejich práva potlačí silou? To není moc příjemná představa. Tedy jediné, na co se stále ptám, je: Jak to víte, že bude společnost tíhnout k uznání vlastnictví? A ne třeba k uznání vlastnictví jen někoho a někoho ne? Tedy k bezpráví a svévoli?

Tohle není jen nějaký detail, který prostě není v ankapu vyřešený, protože nic, ani ankap, není dokonalé; tohle je kardinální problém a vůbec otázka legitimnosti či nelegitimnosti celého anarchokapitalismu jako takového a celého tržního práva.

Dobrý den.
Ta odpověď samozřejmě záleží na tom, co nazýváte "násilím"; nicméně:
1/ Rozhodnutí, které popisujete, je pořád ještě demokratické, ne anarchistické (tam jsou rozhodnutí v rámci trhu); bylo-li by tedy násilné, pak vypovídá spíše o násilnosti demokracie než anarchie (a mimo jiné by to také znamenalo, že všechna demokratická hlasování jsou také násilná).
2/ Máte-li násilí definované tak, že se automaticky děje, pokud člověk žije v režimu, v němž žít nechce, pak se vždy v každém režimu bude dít násilí a nemá cenu se ptát explicitně na ankap, protože je-li dle Vás násilí samo o sobě to, že někdo žije v režimu, se kterým nesouhlasí, pak jsou dle Vašeho pojetí násilné úplně všechny režimy (a pochopitelně jde vymyslet spousta definic násilí, pro které to bude takto platit).

Podobně jako máte fyzikální zákony, máte i zákony ekonomické. Na základě obou jde něco predikovat; fyzikální zákony pracují s nějakou podstatou odvozenou z pozorování neživého světa, ekonomické pracují s podstatou odvozenou z pozorování lidského jednání.

Pochopitelně ty fyzikální jsou z logiky věci "spolehlivější", takže lze lépe určovat pravděpodobnosti, predikce a podobně, to je samozřejmě pravda; a když něco plyne z fyzikálního zákona, je to jiné, než když to plyne z ekonomického zákona. Pochopitelně.

Jenže to přece předpokládají všichni posluchači debat jak o fyzice, tak o ankapu; všichni přece vědí, že když něco předpokládám na základě ekonomických zákonů, není to totéž, jako kdybych mluvil o předpokladech na základě fyzikálních zákonů.

Rozdíl tam existuje a já ho v rámci debat nezdůrazňuji (protože je to zbytečné, protože to všichni vědí a protože bych musel takhle zdůrazňovat milion jiných věcí). Nerozumím ale, proč by tohle měl být "argumentační faul"? Jakým způsobem by to vůbec takový pojem naplňovalo?

Dobrý den, chtěl bych se zeptat, zda při demokratickém rozhodnutí o zrušení státu a nastolení anarchokapitalismu nedojde k násilí na těch lidech, kteří svobodnou společnost nechtějí. Nevěřím totiž, že by každý člověk hlasoval pro zrušení státu. I kdyby řekněme 80% lidí bylo pro zrušení, tak by 20% bylo donuceno žít v takové společnosti. Předem děkuji za odpověď.

Děkuji za odpověď...když jsem odeslal(takže vlastně Hellen) příspěvěk, tak mi to napsalo...zdá se že nejste robot ale "něco"....tak jsem to bral jako že s nic neposlalo....klidně to smažte,to nebyl smysl to potapetovat...

k hrnečku jako obecnému příkladu...když přednášíte o ankapu (hrnečku) vždy se to vztahuje k budoucnosti (tedy co by se dělo až bude "všechno" jinak) a tam mi přijde,že je přirozený paradox...obecně...u "věcí", které mají "statické pozadí" např. fyzikální zákony tam se dají asi určovat pravděpodobnosti jevů a predikovat rovnovážný stav( u hrnečků třeba 50%rozbito 30% bla bla)...ale u "dynamického pozadí"...což u ankapu beru jako "jedno pravidlo mnoho výkladů" říci, společnost se ustálí tímto způsobem a proto mohu tvrdit,že toto nenastane je hodně silné tvrzení...pokud by se společnost "ustálila" někde kolem té Vaší představy, tak za mne asi OK...ale těch černých scénářů je také dost...děkuji za odpovědi a ještě jednou se omlouvám za vícenásobné odeslání předchozího příspěvku...

Byl bych asi rád, kdybyste to příště dala do jednoho příspěvku; díky.

Co se týče hrníčku, chápu, kde vidíte rozpor (byť tam mnedle není, vysvětlím dále), ale i kdyby to rozpor vážně byl, přece tohle nelze označit za "argumentační faul"? Protože s podobnými pravděpodobnostmi (i mnohem méně jistými) se přece v debatách operuje úplně běžně, dělají to všichni aktéři a kdybyste začala aplikovat tuto přísnost posuzování na každého, došla byste k tomu, že všichni "argumentačně faulují", protože všichni asi ve svých tvrzeních úplně neberou do úvahy technologie budoucnosti.

Každopádně já nemluvil o hrníčku v budoucnosti, mluvil jsem o hrníčku dnes. Je možné, že za tisíc let budou platit jiná pravidla, ale dnes to s obrovskou mírou jistoty vyloučit lze.

Když mluvíme o uspořádání společnosti, také se nebavíme o uspořádání společnosti za tisíc let, ale operujeme s tím, co máme teď. A to dělají asi všechny strany v debatách, takže těžko označit za "argumentační faul" to, že někdo nezapočítá možný vývoj nějakých hodně pokročilých technologií budoucnosti.

Navíc ten příklad s hrníčkem měl sloužit jako ilustrace k vysvětlení, byla to analogie, ne příklad ke zkoumání (byť i tam mnedle obstojí, protože jak říkám, nemluvil jsem o všech hrníčcích v následujících mnoha letech, ale o hrníčku teď a tady).
Pokud Vám tahle nesrovnalost v pochopení brání, dosaďte si tam místo levitujícího hrníčku cokoliv, co porušuje fyzikální zákony (jako třeba zákon zachování energie a tak).
Krásný příklad je perpetuum mobile: I když nemohu predikovat budoucnost, mohu říci, že perpetuum mobile nikdo nesestrojí.

Počkejte, to jste ale převedl někam, kde je to úplně mimo; já to netopím na detailech ani na tom, že to v praxi neumíme. Vysvětluji, proč to (ani teoreticky) nelze.

Říkám, že když ta pravidla určíme nějak konkrétně (JAKKOLIV), pak bude stát páchat útočné násilí na všech, kdo nebudou ta pravidla respektovat, ale budou respektovat vlastnictví.

Když ta pravidla určíme obecně (JAKKOLIV), pak z toho vznikne ankap.

Já neříkám, že "je to obtížné, tak se na to pojďme vykašlat"; já říkám, že je to nemožné, protože existuje HODNĚ ZPŮSOBŮ, jak implementovat ochranu vlastnictví. Těch způsobů ani není nějaký omezený počet a neexistuje na tom žádná shoda. Tím pádem nejde nalézt systém, který by to řešil.

Vy samozřejmě můžete stanovit pravidla natolik obecná, aby stát nepáchal útočné násilí, ale to už se de facto stává firmou, protože nedělá nic oproti těm na volném trhu.

Nemluvě o tom, že ten trh bude sám přirozeně tyto "pravidla" hledat v reálném čase decentralizovaně (kdo to přežene, toho ostatní potlačí); proč by tohle měl být schopen centrální úředník rozhodovat líp? To už v podstatě říkáte, že tak složitou otázku vyřeší lépe úředník než svobodní jedinci na trhu.

Snad nespamuji...nemohu souhlasit s Vaším vysvětlením...pokud nevím to co nevím, tak těžko mohu tvrdit co je nemožné (nemožné =s nízkou pravděpodobností)...pořád v obecné rovině....zítra se "objeví" technologie a padající hrneček bude nad podlahou levitovat...proto si myslím,že je rozpor - nelze predikovat,ale lze říci co nebude...

OK...asi rozumím Vaší pozici....něco s malou pravděpodobností (v současnosti) označíte jako nemožné....čímž se (podle mne) dopouštíte "nekorektnosti", protože...a pokusím se použít Váš příklad s hrnkem...že v současnosti se hrnek nezastaví těsně nad podlahou uvádíte jako nemožné a přitom to může být jen technologie...zatím "v plenkách či neznámá", ale bude to možné,běžné, ač je to zatím nepředstavitelné....proto si myslím,že je tam rozpor....bavíme se stále v obecné rovině...

OK...asi rozumím Vaší pozici....něco s malou pravděpodobností (v současnosti) označíte jako nemožné....čímž se (podle mne) dopouštíte "nekorektnosti", protože...a pokusím se použít Váš příklad s hrnkem...že v současnosti se hrnek nezastaví těsně nad podlahou uvádíte jako nemožné a přitom to může být jen technologie...zatím "v plenkách či neznámá", ale bude to možné,běžné, ač je to zatím nepředstavitelné....proto si myslím,že je tam rozpor....bavíme se stále v obecné rovině...

Rozumím a souhlasím, že v praxi nelze snadno definovat, co ne, co ano. No, ono to lze definovat vlastně jediným možným způsobem, který dává smysl: tak, že není povoleno jiným lidem zabírat legitimně získaný majetek, zbavovat je životů a brát jim možnost svobodně v rámci svého rozhodnutí konat, pakliže svým jednáním neporušují práva jiných.

Souhlasím, že je problém to přesně definovat v praxi. Ale nesouhlasím, že kvůli tomu nemá smysl se o to snažit. Vy zpochybňujete obecně ten princip kvůli jeho problematické realizaci v praxi, já ne, přestože jsem si toho problému vědom.

A nezpochybňuji ten princip kvůli důvodů, o němž psal J. Kinkor, jehož názor jsem tu citoval:

Člověk je volní bytost a může svobodně konat; tudíž se může mýlit v úsudku a používat nepřiměřené obranné násilí proti útoku. Čili je nutné právo na daném území objektivizovat.

Neříkám, že ona objektivizace nepřináší praktické problémy a lidé kvůli ní nemohou přicházet k újmě; kdybych měl zázračny recept, jak to udělat bez negativních důsledků, už jsem Vám jej popsal. Nevím to.

Ale že něco nevíme, ještě neznamená, že máme kvůli tomu odmítat nějaký koncept jako takový.

K te otazce samozrejme zalezi, jak definujete "cokoliv"; takze jsou vyznamy, ve kterych by si to odporovat mohlo, a vyznamy, ve kterych ne.
A k predikci - budouci vyvoj lze (s nejakou rozumnou pravdepodobnosti) rozdelit na mozny a nemozny (samozrejme uplnou jistotu nemate nikdy u niceho, protoze jsme omylni a poznani neni dokonale). Z moznych scenaru sice nevime, ktery nastane, ale nemozne muzeme vyloucit (pripadne velice nepravdepodobne oznacit za temer nemozne).
Jak jsem rikal s tim hrnkem - nemohu predikovat, zda se rozbije ci na kolik kusu; ale mohu vyloucit, ze zustane viset ve vzduchu.

To jsem si myslel. Bohuzel presne v tom je chyba te teorie.

Jak bude to pravidlo formulovano?
Pokud jen nejak takto obecne, jak jste napsal, pak muze i ta marxisticka agentura tvrdit, ze to dela.
Pokud to bude lepe specifikovano, pak uz narazite na procesni problemy se zpusoby vysetrovani, trestani, dochazeni k rozsudkum, dokazovani, dukaznimi bremeny a podobne.
Vlastnicke pravo je krasny eticky imperativ a zaklad svobodne spolecnosti, ale takto obecne z nej nejde udelat pravni rad. Je vice moznosti implementace.
A to lze bud delat trhem (pak mate ankap), nebo statem (pak mate utocne nasili, protoze musite napadat i ty, kdo implementuji ochranu vlastnictvi jinak nez stat, byt jsou porad ochranci vlastnickych prav).

Děkuji za odpověď. Takže jestli dobře chápu, tak nevidíte rozpor ve větě....Může se stát cokoliv,ale tohle určitě ne...bavím se také v obecné rovině...nebo jinak budoucnost nelze predikovat pozitivně (co bude), ale lze predikovat negativně (co se nestane)?

Tento předpoklad opomíjím, neboť je zcela nemožný!

Jestliže vznikne firma, která hájí vlastnická práva, pak nemůže nejednat podle pravidel, která určil stát, neboť jediné pravidlo, které stát určil (z něhož logicky vyplývá nějaký soubor dalších pravidel), zní, že firma musí uznávat vlastnická práva!

V tom všem se ale pořád skrývá předpoklad, že konkurence státu bude buď proti vlastnickým právům, nebo bude vymáhat právo dle pravidel, která určí stát.

Domnívám se, že zcela opomíjíte situaci, ve které bude konkurence státu vymáhat vlastnická práva, ale nebude jednat dle pravidel, která učil stát.

Takovou konkurenci buď necháte být, pak ale neplatí to, co o tom modelu píšete (že všichni musejí vymáhat právo jen dle pravidel určených státem); nebo ji potlačíte, pak ale stát vykonává útočné násilí.

Má konkrétní odpověď zní, že tak, jak ty dva modely popisujete, se skutečně fakticky neliší! Čímž jste ale nedokázal, že já mám ve svých názorech rozpory, nýbrž jste mi tím objasnil, proč se nikdy nemůžeme takhle dohodnout – je to proto, že Vy jste si nadefinoval modelový příklad A, o němž já ale nemluvil. Já svůj minimální stát definoval a popsal jinak, jen došlo k nedorozumění a Vy jste to z mého vysvětlení pochopil špatně.

Takže: podle mě JE stát monopol na použití síly na daném území. Vy jste napsal, že v modelu A máme malý stát, „který ovšem nedrží monopol a umožňuje vzniku konkurence i na poli práva“. Pozor. Stát drží monopol. Ale umožňuje firmám, aby místo něj vykonávaly tu službu, že budou vymáhat právo – ale podle pravidel, které určí stát. To není o umožnění konkurenci sama sobě a pak si to dělej, jak chceš, a vyhraješ, když mě přerosteš; to je o umožnění podnikat v oboru práva, avšak jen za jasně daných podmínek, tj. že stát nařídí, že nikdo NESMÍ založit agenturu M, která bude soudit podle marxistické filozofie.

Tedy správný příklad či model minimálního státu, o kterém mluvím, by byl ten, že máme agentury X, Y, Z, které normálně podnikají dle státem daných pravidel na poli vymáhání práva, tedy uznávají práva vlastnická, a pak někdo chce založit agenturu M, která bude chtít mít jiný zákoník, jakýsi marxistický, ale té stát nedovolí vůbec vzniknout a jakkoli třeba vyrůst, protože nechce soudit na principu uznání vlastnických práv.

Že se nějaká firma může zvětšit natolik, že bude mít více prostředků než stát, začne to dělat po svém a stát na to bude moci jen koukat, to se teoreticky stát může, ale v takovém případě by stát neměl jen koukat, ale zakročit silou.

Pakliže firma má více prostředků, síla státu nestačí a firma si dále soudí podle sebe a stát poráží, je to prostě bezpráví. Nikoli konkurence na poli práva, ale normální bezpráví, kdy v podstatě došlo k násilné revoluci a převzetí moci ve státě. Firma si dál dělá, co chce, a stát nemá tolik síly, aby mohl firmu zastavit, pak stát ztrácí monopol na sílu na daném území a přestává být státem, dochází k revoluci, bezpráví a převzetí moci někým jiným, který pak nemusí respektovat vůbec nic. Což se nemusí stát jen v minimálním státu, ale i v ankapu a také ve velkém státě. A občas se to v minulosti dělo.

Tedy můžete namítat, že stát nemůže garantovat práva, když je zároveň musí porušovat, a vlastně budete mít pravdu. Stát by měl garantovat respektování vlastnických práv, a kdo to bude chtít zkusit dělat jinak, třeba agentura M, stát ji má v zárodku potlačit a tedy omezit její práva. Vy to nazýváte útokem, já obranou, byť preventivní – stát občany preventivně brání před případným porušováním práv, proto nedovolí vzniknout subjektu, jenž nechce soudit podle práva, které na daném území platí, ale podle nějakého jiného, zvráceného, svévolně definovaného svého práva.

Můžete namítat, že pak je to arbitrární, protože jednou to může být jinak, spravovat stát budou jiní lidé, kteří naopak potlačí všechny, co uznávají vlastnictví, a nechá být všechny marxisty. No, to je pravda. A je to problém. Vlastně obrovský problém minimálního státu je, jak nastavit ústavní a jiné pojistky, aby něco bylo dané a nikdy nezměnitelné. Hodně se k tomu ideálu přiblížily třeba Spojené státy, no a vidíme, kde jsou dneska… Tohle uznávám, je to problém a nedaří se to. Trochu jste o tom ve videu mluvil s Romanem Křížem, kterého mám mimochodem moc rád, ač jej osobně neznám, ale vlastně neexistuje odpověď, jak ty pojistky správně nastavit.

Shrnuto neodborným jazykem do jedné věty: Podle mě má stát nechat všechny na pokoji a zakročit jen proti tomu, kdo někoho jiného nenechává na pokoji.

Už mi rozumíte? Nebo něco pořád opomíjím?

Možná si to sám dělám složitější, když jsem dál od objektivismu a došel jsem k tomu, že právo by mělo být poskytováno skrze soukromé subjekty, tedy že soudit by měly soukromé firmy. Kdybych byl objektivista, hájil bych státní soudy a policii a asi bych pak pro Vás byl srozumitelnější. No jo, prostě to tak nemám. Jsem někde uprostřed mezi názory A. Rand a M. N. Rothbarda; neumím říci, že teď se jako přihlašuji k objektivismu a navždy jej přijímám. Pohledy na svět si vytvářím sám a stále se mohou někam posunovat. V současnosti jsem tam, kde jsem, tedy vidím potřebu státu jako garanta práv, který silou zakročí proti tomu, kdo bude chtít soudit podle jiného práva, ale jsem i proto, aby právo objektivizované státem prostě normálně mohly vymáhat a prosazovat soukromé firmy. Aby nedošlo k nedorozumění, pojem objektivizované právo definuji jako právo, kde stát jakožto monopol na použití síly na daném území jasně určí, dle jakých pravidel se má soudit a dle jakých ne. Tedy že firmám, jež chtějí podnikat v oboru práva, určí jako podmínku jejich vzniku to, že budou soudit dle státem daného zákoníku, který je založen na respektu k individuálním právům na život, svobodu a majetek.

A pakliže jsem opět něco opomněl, omlouvám se. To je prostě nevýhoda diskuze pomocí písma.

Nevim presne, o kterem prikladu mluvite, tak odpovim v obecne rovine: I kdyz nevim, co se stane, neplyne z toho, ze nemohu vedet, co se urcite nestane.
Kdyz pustim z ruky hrnicek, nedokazu predikovat, jestli se rozbije o zem, nebo pad vydrzi; dokazu vsak predikovat, ze nezustane levitovat ve vzduchu.

Přeji hezký den....jsem asi hloupější, ale nějak mi nejde dohromady argumentace typu "budoucnost nejde predikovat" a zároveň tvrzení, to by se v ankapu nedělo....přijde mi, že je tam argumentačně "faulováno" z Vaší strany....

Jenže já Vám kladu nějakou dost konkrétní otázku, na kterou odpovídáte jen abstraktně nebo v přirovnáních. Samozřejmě chápu, proč se město nemůže stát domem, ale žádným způsobem to nezodpovídá nic z toho, co tu řešíme. Naopak je to ještě větší abstrakce od té konkrétní otázky.

Rozhodně NEtvrdím, že stát je totéž jako velká firma. Stát má totiž monopol na násilí na daném území, to je tak nějak jeho definice. Jenže Vy mluvíte o něčem, co nazýváte státem, ale v praxi popisujete už firmu (protože tam není ten monopol). Proto se snažím zjistit, v čem je DLE VÁS ten rozdíl. A odpovědi se mi dostávají na město, dům, případně nějaké "pak ok" (což neříká nic o rozdílu, jen jestli se Vám něco zamlouvá či nezamlouvá).

Prosím, můžete mi zkusit zodpovědět otázku bez toho, abyste utíkal k přirovnáním, hodnocením či osobním soudům o tom, zda je něco ok nebo ne?

Modelová situace "A":
Mějme Váš MALÝ STÁT, který ovšem nedrží monopol a umožňuje vzniku konkurence i na poli práva. Na území tohoto MALÉHO STÁTU vzniknou bezpečnostní a arbitrážní agentury vymáhající vlastnická práva. Některé z těch agentur MALÝ STÁT i přerostou, takže máte území, kde je sice MALÝ STÁT, ale zároveň tam máte firmy, které jsou silnější než on. Reálně se už tedy MALÉHO STÁTU nikdo neptá na svolení, co může a nemůže, protože je tam firma "X", "Y" a "Z", z nichž každá má větší sílu než MALÝ STÁT. Všechny tyto subjekty si konkurují, firmy "X", "Y" a "Z" se nazývají firmami, ale v rámci svých obchodních podmínek a fungování na trhu normálně tvoří legislativu, která je sice v souladu s vlastnickými právy, ale nijak ji nekonzultují s MALÝM STÁTEM, který se sice nazývá státem, ale nemá sílu "X", "Y" ani "Z" k čemukoliv donutit. Když vznikne marxistická agentura "M", která začne bránit dělníky při pokusu vzít továrnu svému majiteli, subjekty "X", "Y", "Z" i MALÝ STÁT ve vzájemné kooperaci agenturu "M" potlačí a továrnu vrátí svému majiteli.

Modelová situace "B":
Mějme svobodné ANARCHOKAPITALISTICKÉ BEZSTÁTNÍ ÚZEMÍ s volným trhem v oblasti práva. Na tomto BEZSTÁTNÍM ÚZEMÍ operují bezpečnostní a arbitrážní agentury, které tvoří VOLNOTRŽNÍ PRÁVO. Toto právo je založeno na vlastnických právech (protože je to tak nejvýhodnější, vizte spoustu mých přednášek na dané téma). Největšími subjekty na daném území jsou firmy "X, "Y", "Z" a "MALÝ STÁT, a.s." (takhle si to někdo pojmenoval). Tyto subjekty si konkurují stejně jako ty v příkladu "A", v rámci svých obchodních podmínek a působení na trhu tvoří legislativu, která je v souladu s vlastnickými právy. Když vznikne marxistická agentura "M", která začne bránit dělníky při pokusu vzít továrnu svému majiteli, subjekty "X", "Y", "Z" i "MALÝ STÁT, a.s." ve vzájemné kooperaci agenturu "M" potlačí a továrnu vrátí svému majiteli.

Otázka zní: V čem se tyto modely liší v praxi krom pojmenování či Vašeho pocitu z nich?

Tvrdím, že modelové situace "A" a "B" se liší JEN A POUZE názvoslovím. V reálném světě tam ŽÁDNÝ ROZDÍL nespatřuji. V jednom případě můžete mít POCIT, že žijete ve státu, zatímco v druhém ho mít nemusíte. Ale v praxi a v otázkách tvorby legislativy je to ÚPLNĚ TOTOŽNÉ.
Vy tvrdíte, že se to nějak liší. Prosím, uveďte, v čem KONKRÉTNĚ se ty situace liší? Prosím, vynechte města a domy, vynechte své hodnocení, co "je ok" a co kdo "by neměl". Ukažte mi konkrétní rozdíly v těch modelech.

Stát se totiž od firmy odlišuje právě tím, že má monopol na násilí; pokud budete mít stát, který monopol nemá, přestává to být stát a stává se firmou.
Máte-li jiný názor, popište ten rozdíl; ale fakt konkrétně.

Zároveň v případě, že tam nějaký rozdíl najdete, prosím o Vaší definici pojmu "stát".

A s tím odmítnutím něco pochopit... Je to vzájemné; i já mám pocit, že popisuji něco naprosto jasného, a vy to z psaného textu nejste schopen pochopit, třeba můj jasný příklad na pojmech město a dům, kdy i sebemenší město se nikdy nemůže stát domem, ale vy pořád opakujete, že stát je to samé jako velká firma, což mě začíná unavovat.

Aha. Ale to je rozdíl. Pakliže silné bezpečnostní agentury budou uznávat práva a svou silou budou potlačovat ty agentury, které ta práva neuznávají, pak ok. Ale nikdo v ankapu nezaručí, že se tak bude dít. Čili teoreticky tam mohou vzniknout agentury, jež budou úspěšne, protože se tržně prosadí, ale nebudou uznávat vlastnická práva.

Přijde mi, že se začínáme točit v kruhu.

No i ta možnost, kterou popisujete, je normální ankap; bez garanta práv tohle samozřejmě lze: Bezpečnostní agentury vymáhající vlastnická práva mohou potlačovat ty, které je porušují. Vy máte pořád pocit, že něco "nelze" nebo "neměl by", ale nic takového neexistuje v prostředí, kde nemáte monopol. Prostě jednotliví aktéři nějak jednají.
Takže máte-li normální volnotržní soutěž mezi subjekty zajišťující spravedlnost a právo, a jeden z nich se náhodou jmenuje "minimální stát", ale normálně mu konkurují jiné, v čem se to liší od ankapu? Vždyť to, co popisujete, je ankap, jenom jedné z bezpečnostních/arbitrážních agentur říkáte "stát".

Jinak důvodem mé menší "smířlivosti" při rozhovoru je, že mám pocit, že při nepochopení o tom můžeme prostě mluvit. Při psaní mám pocit, že vysvětlím něco naprosto jasného a druhá strana to pořád "odmítá" pochopit (což je pocit, který mám třeba i teď; ale samozřejmě Vám to nevyčítám a snažím se projevovat pořád "smířlivě").

A co se týče té podobnosti s M. N. Rothbardem, ano, o té vím, ne jednou o této Rothbardově vlastnosti mluvil pan Šíma; ale ta podobnost je spíš náhodná než záměrná. Vy, pravda, jste v diskuzích hodně smířlivý, avšak v psaném projevu vůbec tak nepůsobíte, alespoň na mě. Jako bych sledoval na videu úplně jiného člověka, než s kterým si pak píšu. Ale tak to je prostě asi normální.

A pak je i třetí možnost: umožnit konkurenci tomu, kdo uznává vlastnická práva, a zamezit činnost tomu, kdo je neuznává, což bez garanta práv nelze.

Jenze ja Vam davam protipriklad, takze se nema smysl bavit o jinych prikladech, kde to sedi.
Ano, potlaceni marxistu nerespektujicich vlastnicka prava muze byt obrana (pokud zasahuji do neciho vlastnictvi), takze tam ten paradox nenastava.
Ja mluvim o situaci, kdy je konkurence tez nekdo, kdo dba vlastnickych prav.
Vy ji bud muzete potlacit, coz pak je rozhodne utocne nasili, nebo ji nechate a umoznite jeji rust, ale pak uz nemate stat s monopolem na vykon spravedlnosti, ale volny trh s pravem (a tedy ankap).

Ano, úplně si nerozumíme, neboť Vy mluvíte o konkurenci, která též uznává vlastnická práva, ale to zaručí kdo, že je musí uznávat? Nikdo. Já mluvím o marxistické konkurenci, která na trhu může vzniknout a bez garanta toho, co ano a co už ne, může uspět a porušovat vlastnická práva, krást lidem majetek, vraždit, zabírat, protože proč by nemohla, když neexistuje garant práv? Bude-li mít zákazníky, nikdo jí v tom na trhu s právem nezabrání.

Já už fakt nevím, jak lépe popsat to, o co se celou dobu snažím.

Obavam se, ze si porad uplne nerozumime. Ja nemluvim o marxisticke konkurenci, mluvim o konkurenci, ktera tez respektuje vlastnicka prava. Pokud takovou konkurenci nechate byt, pak v cem je to jeste stat? Vzdyt pak mate spolecnost, ve ktere funguje trh ve vsech oblastech - vcetne vymahani prava.
Jak pak rozeznate minimalni stat od ostatnich firem na trhu?

Jinak je zajimave, co rikate o te prisnosti na podobne smyslejici a smirlivy k opacnym. Tohle byla totiz jedna z charakteristik Rothbarda, ale rozhodne jsem se ji nikdy nesnazil nasledovat - naopak chci byt smirlivy ke vsem.
Ostatne neustale vyzyvam ke smiru mezi anarchokapitalisty a minarchisty (i objektivisty, kteri o to vsak moc nestoji).

Tykani a vykani neresim, jen na netu automaticky vykam, pardon.

Jestli to berete takhle, pak ano, garant jednoho práva musí použít útočné násilí proti někomu, kdo si chce založit firmu a soudit třeba podle marxistických myšlenek či schvalovat kanibalismus nebo cokoli jiného. Dle mého je to sice obrana a ne útok, neboť tím ten garant brání vlastnická práva ostatních, ale dle Vaší definice je to útok, protože tím silou brání, aby mu vznikla konkurence. Čili ano, dle Vaší definice já v tomto případě schvaluji útočné násilí. A nevidím v tom problém.

Akceptujete to takhle, abychom tu diskuzi nějak úspěšně zakončili? Rád hledám spíš smír s lidmi podobně smýšlejícími. Vím, že Vy to máte trochu jinak, jste dost přísný k lidem různých svobodymilovných proudů, ale k úplným opakům jste často smířlivý a snažíte se ty lidi poslouchat a přesvědčovat, i když to podle mě je k ničemu; z národovce, marxisty či stalinisty s velkou mírou pravděpodobnosti libertariána neuděláte. Ale to je samozřejmě nějaká Vaše strategie a Vaše věc.

Ale já rád hledám smír s ostatními libertariány; kvůli tomu mi přístup českých objektivistů vadí a nepovažuji se za jednoho z nich; už kvůli jejich nesmyslnému odmítání libertarianismu.

Jestli se takhle můžeme rozejít, rád bych Vám poděkoval za příjemnou diskuzi a za to prvotní tykání se omlouvám; nemám rád nerovnocenné vztahy, tedy když jeden vyká, má vykat i druhý, nebo oba tykat.

Mimochodem, chtěl jsem se zeptat ještě na něco, hodně mě to zajímá, ale záměrně se ptát nebudu, neb jsem to psal Vaší ženě jako pětiminutovku. Nebo ono jich je vlastně víc. Netrpělivě budu čekat dál, až se na mě dostane řada. :-)

Mějte se dobře.

Jenže ono je úplně jedno, jak to nazvete.
Buď tam máte jednoho garanta práva, který na to má monopol; jenže ten garant pak musí iniciovat útočné násilí vůči všem, kdo se ten monopol pokusí ohrozit.
Nebo tam monopol nemáte, ale to znamená, že se tam může objevit těch garantů více, čímž pádem ztratíte ty jistoty, o kterých mluvíte.

Je to pořád dokola totéž:
Buď máte někoho (jakkoliv mu říkáte), kdo garantuje to, co si přejete, a nikdo mu v tom nesmí konkurovat, přerůst ho, ohrozit. Jenže takový garant musí jednat v rozporu s vlastnickými právy právě proto, že se nesmí nechat přerůst.
Nebo tam nikoho takového nemáte, ale v takovém případě nemáte tu "jistotu", po které voláte (a která je stejně iluzorní, ale to teď nechme stranou).

Jinými slovy NENÍ ZPŮSOB, jak by mohl vlastnická práva garantovat monopol, aniž by je sám porušoval (to je trochu paradoxní situace, protože pak by je nemohl garantovat).
Jediný způsob, jak můžete mít garantovaná vlastnická práva, je na volné soutěži; ta se sice může zvrhnout, ale pořád je to jediná možnost, jak nemít systém, ve kterém jsou nutně porušována.

Tohle je podstata mé námitky proti objektivismu. Je jedno, jestli tomu budete říkat stát; prostě buď máte monopolní instituci, která garantuje to "objektivizované" právo, ale pak tato instituce musí iniciovat násilí vůči své konkurenci; nebo ten monopol prostě nemáte, pak je to ale trh s právem.

Možná tam moc rozdíl není. Já vlastně netrvám nutně na tom, aby se tomu garantovi říkalo stát. Jen chci, aby práva na život, svobodu a majetek někdo garantoval. Nemusí to být instituce s názvem stát. Ale někdo by to dělat měl. Pakliže to bude dělat nějaká firma, ok. Jenom mám ten problém, že v ankapu vlastnická práva nikdo negarantuje jako princip, který se na daném území prostě uznává. Není tam ta jistota. Co já vím, zdali se lidi nezblázní a většina nebude tíhnout k vlastnickým právům, ale třeba k marxismu? Pak většina firem bude soudit podle marxistického práva, aby měla zákazníky. A to nechci. Nechci, aby mi většina vzala majetek, svobodu nebo život.

Já Vám vůbec neberu přesvědčení, že člověk by neměl vlastnit jiného; já si vlastně myslím něco podobného. Jen jsem argumentoval proti tvrzení, že to "není možné" proto, že se těla "nelze vzdát".

OK, pokud berete státní odpověď jako: "Donutí člověka silou," pak v ankapu je stejná odpověď: "Donutí člověka silou," akorát tam není jen jedna centrální autorita, která to dělá, ale víc polycentrických.
Reálně to "právo" něco takového dělat má teoreticky každý, ale sílu k tomu jen někdo.

Jinak s tím malým státem Vám moc nerozumím. Máte-li stát, který nechává ostatní firmy, aby mu konkurovali ve všem, co dělá, jak se taková společnost liší od anarchokapitalistické?
Buď si ten stát drží svůj monopol na násilí (pak ale používá útočné násilí), nebo si ho nedrží, ale v takovém případě se od anarchokapitalistické společnosti liší jen tím, že mu tak říkáte, protože žádný praktický rozdíl tam není.

Ke zvířatům jen tolik, že vlastně souhlasím; ano, člověk může vlastnit jiného člověka, to jistě lze. Ale dle mého by člověk neměl vlastnit jiného člověka, ani v ankapu. Zvíře vlastnit člověk může a třeba by taky neměl, ale na tom "neměl by" tolik netrvám, neb si lidí vážím více než zvířat. To je vše.

Vy tvrdíte, že nebudete argumentovat, protože to není vyřešeno ani ve státu. Ale ve státu to přece vyřešeno je! Stát prostě respektovat rozsudek odsouzeného donutí silou. V ankapu to vyřešeno není, protože jedna firma nemá monopol na sílu, tedy nemůže člověka donutit, pakliže neuzavřel s nikým smlouvu.

Ano, bude-li to mocná firma a bude-li mít více prostředků než stát, pak si může dělat, co chce. Netvrdil jsem nikde, že ne. Ano, říkal jsem, že nesmí, ale neřekl jsem, že nemůže zákaz porušit; bude-li na to mít sílu a převálcuje-li svou silou sílu státu, který nemá tolik prostředků jako ta firma, pak se to stane. To se může stát i dneska, ale to by nějaká firma musela mít hodně moc prostředků, takže je to nepravděpodobné.

Ano, stát se to může, uznávám. Malý stát je logicky slabý. Otázka je, jak moc by lidé byli na svou ochranu práv státu ochotni dávat peníze. Třeba by byl malý, ale silný. Nevím. Avšak že něčemu nelze v případě krajní situace zabránit, ještě neznamená, že celá obhajoba státu jako garanta práv tím padá. To přece nepadá.

Když může člověk vlastnit zvíře (ať si o tom myslíme cokoliv), pak úplně stejně může po technické stránce vlastnit i jiného člověka (ať si o tom myslíme cokoliv). To, co jste mi tu řekl, je v podstatě technický argument, proč by nemělo být možné prodat sebe sama, jenže lze-li vlastnit zvíře, pak stejně lze vlastnit i člověka.
Jinak bych fakt rád, kdybychom tuto debatu nevedli? Napsal jsem to už před pár příspěvky; očekával jsem už tam spíše akceptaci, ne další argumentaci.

Co se týče té otázky, rozhodně nesouhlasím s Vaším závěrem, že na ni nemám odpověď a že je to trhlina ankapu. Říkám, že se vůbec nehodlám zabývat takovými argumenty proti ankapu, pro které neexistuje žádné jiné zřízení, které by proti takovému argumentu uspělo (a domnívám se, že jsem dost jasně vysvětlil proč). Myslím, že jsem to napsal celkem srozumitelně; a jsem přesvědčen, že z toho rozhodně neplyne to, jak jste to parafrázoval.
Kdybychom totiž takovou rovinu argumentace přijali, můžete se mě zeptat, jak by se v ankapu léčila rakovina. A kdybych řekl, že tím se nehodlám zabývat, protože to není vyřešeno ani ve státu, prohlásil byste to za "trhlinu ankapu, na kterou nemám odpověď"; což je zcela nekorektní argumentace.

Co se týče Vašeho vysvětlení toho objektivizovaného práva, problém je ve Vašem řešení "holt nesmí". Bude-li to firma velikosti větší než stát a bude-li tu službu dělat lépe, na žádné svolení už se státu ptát nebude.
Můžete si tomu původnímu garantu práva stejně říkat "stát", ale pokud tam bude mít spoustu větší konkurence, která si začne vytvářet volnotržní právo po svém, ten "stát" na to bude moci tak maximálně koukat. Pak máte reálný ankap, ne stát.

A k těm zvířatům: Vlastnictví (a zabíjení zvířat) vlastně v pořádku dle mého není; ale svět není dokonalý, realita není dokonalá, nýbrž přesně a jenom taková, jaká je. A realita je taková, že člověk z pozice síly vlastní a zabíjí zvířata jakožto jiné živé tvory; zvířata nejsou věci, ale živí tvorové. Prostě jsme silnější a vlastníme zvířata a zabíjíme je. Není to v pořádku, ale taková je realita. Zabíjíme zvířata, abychom mohli jíst maso, protože chceme jíst maso (ctím ty, co nechtějí), vlastníme zvířata pro naše potěšení. To je realita. A prostě lidí jakožto naší vlastní rasy si ceníme víc než zvířat, proto jiné lidi nevlastníme, nezabíjíme a nejíme (ačkoli někteří ano).

Jo a k mé otázce: Tedy vlastně říkáte, že na ni nemáte odpověď, že prostě tohle je nějaká trhlina ancapu, že ani ancap není dokonalý. Rozumím tomu správně? Pakliže to tak je, pak mi to jako odpověď stačí a uspokojuje mě. To myslím normálně, ne ironicky.

Dokonalé není nic.

Ač nepředpokládám, že Vás dokážu přesvědčit, pokusím se Vám tento Váš názor ohledně rostoucí firmy, která se vyrovná státu, vyvrátit, neboť je dle mého mylný, protože vychází z nesprávných předpokladů a špatné definovaných pojmů:

Já jsem pro, aby si mezi sebou firmy konkurovaly, i ve vymáhání práva. Avšak je vymahatel na jedné straně a může být velký, malý, střední, to je fuk, a může jich být mnoho, a pak je stát, který není vymahatelem, ale jen poskytovatelem rámce. Dám Vám ilustrativní příklad, aby Vám došlo, v čem vidím Váš omyl:

Představte si, že si koupíte dům a stále do něj investujete další a další peníze a zvyšujte jeho hodnotu. Sousedé okolo Vás dělají totéž. Můžete to dělat jakkoli dlouho stále dokola – nové a lepší podlahy, nábytek atd. Ale nikdy, opravdu nikdy se tím investováním z domu nestane město! Ty domy dohromady to město tvoří, ale jeden dům, byť sebevětší a sebedražší nikdy nebude město, protože město je úplně jiný pojem než dům! Pojmy si nemůžeme definovat a vytvářet, jak chceme, jak často tvrdíte; námi vytvořené pojmy musí či by měly odpovídat realitě.

Ty domy, to jsou firmy, to město, to je stát. Stát (takový stát, o němž se my tady bavíme, aby nedošlo ke komunikačnímu omylu) není nějaká instituce, druh firmy. Stát, jehož definice je monopol na použití síly na daném území, je záštita, aby ty firmy mohly dělat, co dělají. Firma může být velká, jak chce, ale nemůže nahradit stát, stejně jako se z domu nemůže stát město.

Stát dle mého nemusí vůbec zajišťovat právo, vždyť jsem psal, že jsem pro soukromé soudy; stát jen to právo objektivizuje; čili ta firma, aby na daném území mohla podnikat v soudnictví, se drží rámce, který je nutný k ochraně práv lidí na život, majetek svobodu. Pakliže si nějaká firma chce soudit podle jiného práva, holt nesmí. Velká může být, jak chce, klidně se z ní může stát monopol, pakliže bude hodně dobrá, to vůbec nevadí (ač je to nepravděpodobné po dlouhou dobu), ale musí, ano, musí soudit podle státem objektivizovaného práva. Ano, stát k tomu tyto firmy násilím nutí, uznávám. Vždyť je to taky monopol na použití obrany. Tu obranu mohou vykonávat sice firmy, to teoreticky stát vůbec dělat nemusí, ale ty firmy to musí dělat v rámci, který určí stát jakožto monopol na daném území.

Nevím, myslím si ale, že můj názor rozpory a nekonzistence v tomto neobsahuje. Kde je vidíte? Já jsem se ten Váš rozpor pokusil identifikovat a ilustrovat na příkladu, kdy pojem dům a město nelze zaměnit; z města, bude-li malé, se nikdy nestane dům. To neodpovídá faktům reality, nelze to. Vy tvrdíte, že stát je jen další dům. Ne. Stát je pouze záštita určená k objektivizaci práva.

Opět dodávám, že o dnešních státech, které jsou největšími porušovateli práv namísto toho, aby práva chránily, se vůbec nebavím; tam je věc jasná.

Já ten argument k otrokářství samozřejmě znám; ale když ho dovedeme do důsledku, nebylo by pak možné vlastnit zvířata. Mnedle je nekonzistentní tvrdit toto a zároveň nemít problém s vlastnictvím zvířat.

Definice státu mi stačí, ale mnedle není konzistentní, protože neřeší to, na co mi nedokázal odpovědět ani ten Luboš Zálom:
Když si v takovém státu vytvořím firmu, která bude vymáhat právo (vlastnická práva), tato firma bude prosperovat, růst a začne se vyrovnávat státu či být úspěšnější: Může mě v takovou chvíli stát zastavit?
Pokud ano, spáchá útočné násilí.
Pokud ne, už nemáte jen státní právo, ale normální polycentrické ankap právo.

Co se týče toho vymáhání práva, tak jsem se snažil ukázat, že ten argument není moc validní, protože lze použít proti naprosto každému právu.
Vy jste si to vyložil tak, že neodpovídám, ale jen rozbírám Vaše tvrzení.
Jenže to je právě ta odpověď.
Chcete-li kritizovat polycentrické právo nějakým argumentem, je nutné, abyste přišel s nějakým alternativním systémem, který proti tomuto argumentu obstojí, jinak je to argument v zásadě nesmyslný.
Můžete přijít třeba s námitkou, že i v ankapu budou odsouzeni nevinní, protože soudci budou dělat chyby. A budete mít pravdu. Ale co je to za argument proti ankapu, když úplně stejný lze vznést proti libovolnému systému?
Kdybych tvrdil, že ankap je DOKONALÝ A BEZCHYBNÝ SYSTÉM, pak by určitě byl na místě Váš argument (tím ukazujete, že dokonalý a bezchybný není); já ale nic takového netvrdím; tvrdím jen, že je lepší než stát; takže nemá smysl přicházet s argumentem, proti kterému neobstojí ankap ani stát, protože to nijak neoponuje mému tvrzneí.

K otroctví jen poznámka: Nevadí mi, že se Vám do debaty o něm nechce, a chápu, že argumenty se pokládají stále dokola ty samé. Mé stanovisko je, že debata o prodání sama sebe je nesmyslná sama o sobě, neboť nemohu prodat něco, čeho se nemohu vzdát! To prostě nelze. Mohu si useknout ruku či uříznout ucho nebo si nechat vyoperovat ledvinu, ale nemohu někomu odevzdat své tělo jako takové, protože vždy patří k mé mysli a duši. Ale nic, toho tedy nechme.

Pro lepší ilustraci ocituji jeden odstavec z knihy Trh a stát, o níž jsem psal minule, a pak k tomu něco napíšu:

„Použití síly, i když jde o sebeobranu, nelze založit na arbitrárním soudu napadeného. Použití síly, má-li sloužit ke skutečné ochraně individuálních práv, je třeba objektivizovat, tj. přesně vymezit kdo, za jakých okolností a jakým způsobem může sílu v sebeobraně použít. Nástrojem objektivizace sebeobranného použití síly je instituce politického rozhodování – stát. Ponechání použití násilí na soukromém individuálním rozhodování znamená ignorovat možnost iracionálního a arbitrárního jednání člověka, tj. ignorovat identitu člověka jako volní bytosti. Člověk je tvor omylný. Činy ostatních může chybně identifikovat jako násilí vůči sobě. Nebo se může stát, že sebeobranné násilí může být zcela neadekvátní povaze násilí, které bylo iniciováno apod. Odmítat nutnost objektivizace sebeobranného násilí, prostřednictvím které musí dojít k identifikaci faktů reality, znamená přehlížet možnost jednání člověka v rozporu s realitou. Absence státu (anarchie) je popřením existence a identity člověka, tj. reality.“

No, je zajímavé, jak si objektivisté definují pojem etatismus. Etatismus je (alespoň dle knihy J. Kinkora) zneužití státu k útočnému násilí. Stát pak definují jako monopol na použití síly. Čili pakliže má stát být, jediné, co má dělat, je bránit útočnému násilí. Zajímavá je také jejich definice svobody jako absence iniciace násilí. Jak takový stát popsat…

No, aby se stát nedopouštěl útočného násilí a jen mu bránil, je jasné, že nemůže danit občany. Když jsem poprvé slyšel o objektivistickém konceptu dobrovolných daní, smál jsem se a kroutil hlavou, neboť jsem si říkal, jak jsou objektivisté naivní, ale úplná blbost to zase není. Víc je o tom napsáno někde na webu amerického Ayn Rand institutu (odkázal mě na to na Twitteru Luboš Zálom, právě proto, že jsem se tomu konceptu posmíval), ale odkaz teď asi nenajdu. Jde zkrátka o systém (a možná tu teorii znáte lépe než já), v němž by firmy měly jakési certifikáty či jak to nazvat, prokazující, že přispívají státu na obranu; tedy nemusely by přispívat, avšak mohl by na ně vznikat tlak od zákazníků, negativní recenze atd.

Čili dobrovolné financování a státní ochrana práv. Přičemž objektivisté definují a dále uznávají (stejně jako já a asi i Vy) jen tři práva; Vy všechna ta tři práva vyvozujete z práv vlastnických, oni jim říkají individuální práva, ale to už není tak podstatné. Jde o jediná práva, která nejsou rozporná a mohou platit pro všechny, práva negativní: Právo na život, svobodu a majetek. Jestliže objektivismus definuje kapitalismus jako společenský systém, který uznává a chrání individuální práva, je pak otázka, kdo ta práva bude chránit. Oni si tam dosadili stát, s tím ale, že pakliže stát útočí na občany, je to popření jeho jediné přípustné funkce, což nazývají etatismem.

Stačí Vám toto stručné popsání minimálního a neútočícího státu?

Ptáte se, proč má objektivizace práva dávat někomu moc nad těmi, kteří ono právo prostě neuznávají. No, problém je, že ve zcela svobodné společnosti, kde se zákoníky prosazují tržně, tato námitka platí taky, ale ještě v mnohem větší míře: Proč bych měl vůbec uznávat jakékoli právo a jakýkoli rozsudek, který stojí třeba na většinovém uznání vlastnických práv (asi protože vycházejí z nějaké přirozenosti člověka či k nim člověk přirozeně tíhne), když já je neuznávám? Protože jsem třeba marxista a mám pocit, že je tak trochu mé něco, co mé ve skutečnosti není? Už minule jsem Vám tuhle námitku napsal; rozebíráte sice nějaká má tvrzení, což jsem rád, ale na toto jste mi zatím neodpověděl, ani nikde jinde ve Vašich přednáškách o právu jsem na to nenašel odpověď.

Čili jakékoli právo je založeno na nějakých pravidlech, rozsudcích atd. Pakliže soukromý soud (které já uznávám a fandím jim) uzná něčí újmu a řekne, že mu mám nahradit škodu, zaplatit odškodnění plus pokutu (Rothbardovy tzv. „dva zuby za zub“, což je jistě dobrá myšlenka), proč bych to měl respektovat, když není právo objektivizované? Rozsudek je přece o donucení! Není to svobodná interakce lidí. Není to tržní, dobrovolný vztah. Proto požadavek vytvářet zákoníky neobjektivizovaně a tržně obsahuje rozpor. Soud mě donucuje. Pakliže to dělá dle svých měřítek a svého zákoníku, třeba i většinově uznávaného, stojícího na vlastnických právech, a já s ním nesouhlasím, vzniká problém, neboť já jako pachatel s tím soudem jakožto firmou nemám nic společného.

Samozřejmě Vy asi namítnete, že jsem podepsal smlouvu se svou bezpečnostní agenturou o tom, že v případě provinění se podřídím rozhodnutí těch a těch soudů či rozhodců. To mohu. Ale jak k tomu přijde někdo, kdo nesouhlasí obecně s konceptem vlastnických práv? Má smůlu a nemá mít žádnou agenturu? Ano, nemusí si nikoho platit na ochranu. Ale pak něco provede, stojí před soudem a zeptá se, proč bych vás všechny měl vůbec respektovat a podřizovat se vašim rozhodnutím, když s vámi nemám nic společného?! Já nic nepodepsal! Čili na váš rozsudek kašlu.

Pakliže je ale právo objektivizované, je jasné, co kdo smí a nesmí. Ano, je to donucení! Máte pravdu. Ale ono musí být, protože vydávat rozsudky a trestat lidi není o dobrovolnosti, ale právě že o donucení. Tedy já jsem zcela jednoznačně pro soukromé soudy; ale jsem zároveň pro objektivizaci práva, tedy aby soudy rozhodovaly dle státem nařízeného práva; nařízeného proto, aby stát prostřednictvím tohoto nařízení chránil práva lidí – jejich život, svobodu a majetek.

Snad jsem na nic nezapomněl. Nakonec jsem si na napsání odpovědi našel čas dřív, než jsem čekal. Nedalo mi to. :-)

Vubec nespecham.
Dost mozna v pristim tydnu ani nebudu moc odpovidat (coz radeji hlasim predem).

Rád odpovím;ale nechám si čas na promyšlení odpovědi. Jen bych předně chtěl říct, že nejsem typický objektivista; čili nemám potřebu obhajovat to, co řekl Luboš Zálom či kdokoli jiný - vytvářím si názory na svět sám, čili obhajuji jen své pohledy na svět.

Ale promyslím si to a odpovím. Den. Dva. Víc ne.

Mějte se.
A jestli to nebyl trolling, omlouvám se za nespravedlivé nařčení.

Ok, každopádně děkuji za váš čas.

Zdravím.

Ty body:
1/ OK
2/ Mluvíte tedy o státu, který by se nedopouštěl útočného násilí? Pokud ano, můžete ho popsat? Na to jsem se ptal i Luboše Záloma a odpověď nebyla uspokojivá.
3/ No.... co znamená "objektivizované právo"? A proč by mělo být OK někoho nutit podle "objektivizovaného" práva, ale jinak ne? Proč "objektivizace" dává nějakou moc nad těmi, kdo to prostě neuznávají? Přece nebude "objektivizované" tak, aby s ním souhlasil každý....

Co se týče toho otrokářství, tak je to debata, kterou už jsem vedl (i sledoval u jiných) tolikrát, že se mi do ní znovu už moc nechce, protože ty argumenty jsou vždy stejné.
Nevadilo by Vám to?

Mrzí mě, že to z přednášky nechápete. V takovém případě pro Vás asi nemohu nic moc udělat. Nenapadá mě důvod, proč byste z mých odpovědí tady měl pochopit to, co jste nepochopil v přednášce. Asi běžte za někým jiným, kdo Vám to vysvětlí tak, abyste chápal. Já mám za to, že jsem Vám řekl již dost na to, abyste si poskládal odpovědi na všechny otázky, co mi teď posíláte.

Promiňte, neodpustím si reakci na dost dlouhou a k mému překvapení útočnou diskuzi o prodeji sebe sama do otroctví v anarchokapitalismu.

Jestliže něco prodám, vzdávám se toho za něco. Prodám auto, už pak auto nemám; prodám byt, už jej pak nemám; cokoli prodám, ztrácím to.

Své tělo ale ztratit nemohu. Tělo se mnou pořád zůstává. Společně s mojí myslí či duší tvoříme celek, který je nedělitelný.

Nemohu sám sebe prodat do otroctví. Neboť se může stát, že později zjistím, že mi otroctví nevyhovuje a rozmyslím si to. A já, má duše, je i nadále součástí mého těla! Nikdo si mé tělo na základě sebelepší smlouvy nemohl nikam odnést jako svůj majetek, neb to tělo stále patří k mé mysli a duši. Čili si opět budu chtít o sobě rozhodovat sám svobodně a měl bych na to mít právo.

Tělo jako celek je neprodejné. Tělo či části těla možná ano, ale svoboda nakládat sám se sebou je neprodejná! Nelze prodat něco, co nemohu odevzdat! Čeho se nemohu vzdát a předat to novému majiteli.

Já, má duše a má mysl, je a vždy bude majitelem mého těla. Tento fakt nelze změnit sebelepší smlouvou.

Dobrá, pokusím se reagovat co nejméně chaoticky. Nejdříve krátce k vaší otázce a pak bych měl tři body; jeden souhlas, jeden nesouhlas a jednu polemiku.

K otázce, co myslím tím, že kde je donucení, nemůže být trh: Myslel jsem to pojmově: Když trh definujeme jako dobrovolnou a svobodnou směnu, pak násilí a donucení je toho přesným opakem, to se snad shodneme. A tržně, tzn. na základě dobrovolnosti, nelze poskytnout něco, co je v principu postaveno na aktu vykonání síly a donucení.

A teď ty tři body:

1) S Vaší argumentací vlastně souhlasím, neboť když jsem se nad tím více zamyslel, došlo mi, že tak přísně trvat na tom, co který pojem přesně znamená, nás dostává do absurdit; představil jsem si totiž, že kdybychom onen argument, že trh nemůže poskytovat žádné násilí – protože pojmy trh a násilí jsou opakem – dovedli do krajnosti, vyjde nám, že by si třeba i diskotéka musela jako vyhazovače najmout státního úředníka a nikoli soukromou osobu – neboť vyhazovač v případě nutnosti někdy použije násilí proti hostům páchajícím nějaké výtržnosti. A přitom i dnes, kdy žijeme v přeregulované společnosti se silnou rolí státu, toto řeší lidé, nikoli stát.

2) Nesouhlasím s Vaší námitkou, že objektivistickým řešením toho problému je stát, což je nesmysl, když je to subjekt, který je esenciálně založen na útočném násilí.

Dle definice objektivismu je kapitalismus systém, který uznává a chrání individuální práva – na život, svobodu, majetek. A aby mohl být kapitalismus kapitalismem, tato negativní práva musí někdo hájit, nějaká autorita, která ona práva všem garantuje. Tedy stát. Minimální stát. Tedy stát, jenž existuje proto, aby chránil lidi před iniciací násilí.

To, že je dnes všude ve světě stát naopak iniciátorem násilí na milionech nevinných lidí, je fakt, avšak to na konceptu správnosti či špatnosti minimálního státu jako garanta práv nic nemění. Je podle mě trochu nefér argumentace typu, že z minimálního státu se může snadno stát velký a zločinný stát. Ano, může, no a? Neboť také demokracie se může změnit v totalitu, také anarchokapitalismus se může v jistých případech změnit ve stát, ale to nevypovídá nic o správnosti či nesprávnosti ancapu. Sám v přednáškách často říkáte, že ano, je tu jistá možnost, že ancap nevydrží navždy, někdo uchvátí moc a vznikne stát, a pak na tom tedy budeme stejně, jako jsme teď, takže zbytečný argument.

Čili jde o to, jestli samotný koncept státu jen jako garanta práv je správný, či ne.

3) Tím se dostávám k tomu, že jsem nikde ve Vašich přednáškách o polycentrickém právu nenašel odpověď na otázku, kterou si často pokládám.

Jestliže máme svobodnou společnost bez státu založenou na respektu k vlastnickým právům, neboť k nim přirozeně tíhne, a většina agentur a firem je respektuje a píšou podle nich své zákoníky, neboť jinak by o jejich služby nebyl moc zájem, nastává problém: Jak k tomu přijde člověk, který dle svých měřítek a světonázoru nikomu nic nedělá, jen neuznává vlastnická práva?

Třeba marxista, jenž neuznává vlastnická práva, věří pracovní teorii hodnoty, rozpoutá ve svém zaměstnání vzpouru a násilím sebere majiteli továrnu, na níž má dle svého světonázoru právo (zjednodušuji). Samozřejmě je to krádež a nějaká soudní agentura to odsoudí. Avšak kdo jsme, abychom mu říkali, že musí respektovat vlastnictví? Jenom proto, že je nás většina, co to tak vidíme?

Tedy: pakliže není právo objektivizované, jakým právem někoho můžeme k něčemu donutit, když on to má jinak a vlastnictví prostě neuznává, třeba kvůli marxistickému světonázoru?

Tedy, já jsem někde uprostřed mezi ancapem a řekněme minarchismem či objektivismem: Jsem pro soukromé rozhodce, ale aby bylo právo objektivizováno; aby někdo, asi holt stát, řekl, že to a to ano, to už ne; že tato naše společnost prostě uznává vlastnická práva; a kdo je porušuje, jedná protizákonně. Spory ať rozhodují firmy, to už podle mě není problém.

Když není právo objektivizováno, nikdo přece nemusí respektovat vlastnictví, proč by jako měl?

Sorry za délku.

Na tu přednášku jsem se podíval, nevysvětlila mi nic. Protože jsem si myslel, že zastáváte nějaká stanoviska, vy konkrétně, ne že se budete schovávat za to, co rozhodne volnotržní společnost. V té přednášce navíc uvádíte na příkladu týrání zvířat, že se volnotržní společnost může odchýlit od některých vašich ideálů, které zastáváte, a je to… co vlastně, ok? Pořád to bude anarchokapitalismus, I když se to odchýlí? Ad absurdum, když se volnotržní společnost rozhodne, že v ní nikdo nesmí vlastnit zbraně, tak je to také přijatelné? Pořád to bude anarchokapitalismus? Kde je ta linie? Přijde mi, že v tom nemáte jasno.

Trh je v rozporu s útočným násilím, ale není v rozporu s tím, když si koupím někoho, kdo za mě bude provádět obrané. Trh přece není ano/ne na daném území. Některé transakce jsou oboustranně dobrovlné, a tedy tržní, jiné transakce ne.

Takže když máte subjekt "A", který je napadán subjektem "B", což řeším tím způsobem, že si najme subjekt "C" na svou obranu, pak jsou interakce mezi subjekty "A" a "C" tržní, zatímco "B" vůči nim páchá násilí, což ale nic nemění na tom, že nabídka obranného násilí je normální tržní kontrakt.

"Kde je donucení, nemůže být trh," tím myslíte co? Jakože když je donucení někde kolem? Ve městě? 100 km daleko? Na kontinentu? Na planetě?
Vždyť přece mohou zároveň probíhat dobrovolné i nedobrovolné transakce mezi různými lidmi i na stejném území. Některé z nich jsou tržní, jiné nikoliv.

A mimochodem, objektivistickým řešením toho je co? Stát? Tedy subjekt, který je esenciálně založen na útočném násilí? To přece nedává smysl a vůbec nic to neřeší.
To je jako když etatisté chtějí stát, aby "řešil" "problém" "monopolů" (dobré tři uvozovky za sebou, ale každá vlastně platí), ale ve skutečnosti je ten stát ten největší (a jediný skutečný) monopol (bez uvozovek).

No, já tady úplně nejsem od toho, abych Vám dával soukromé konzultace kolem ankapu, zejména s ohledem na to, jak se projevujete.
Odkázal jsem Vás na přednášku, ve které to vysvětluji; máte-li zájem, mrkněte, nemáte-li, Vaše věc.

Asi jste nepochopil podstatu toho argumentu. Jak můžete z trhu vyloučit nějaký druh násilí a nějaký ne, když pojem trh, který je definován jako dobrovolná směna, je s násilím jako takovým v rozporu?

Když je útočník z důvodu obrany k něčemu donucen, nejedná dobrovolně, tudíž se nemůže jednat o tržní akt; jde o akt donucení někoho k něčemu, byť kvůli obraně. Kde je donucení, nemůže být trh, neboť násilí a donucení je opakem trhu jako dobrovolné směny. Tedy útočník je donucen, nejedná tedy dobrovolně, není to tedy dobrovolná, svobodná směna. Přesto to má poskytovat trh? Nevím, jestli jsem už ten argument podal lépe.

Aha, tak to jste mi to teda vysvětlil, paráda.

Zdravím.

Nečetl.
Ten argument dává smysl pouze v případě, že z trhu vyloučíte násilí jako takové. Já vylučuji jen útočné, obranné nikoliv. Pak ten argument padá.

Urza

Není to správná úvaha.
Bod 1/ neplatí vždy na 100 %.
Bod 2/ závisí na definici vlastnictví.
Bod 3/ už vůbec není pravda.

Mrkněte třeba na přednášku o NAPu, mám ji na YouTube.

Ahoj Urzo,

chci se zeptat, zdali jsi četl knihu Trh a stát od Jiřího Kinkora. Právě ji čtu a je v ní napsán zajímavý argument pro obhajobu státu, který jsi řešil v diskuzi už třeba s Lubošem Zálomem; avšak mám pocit, že on to neuměl moc dobře vysvětlit.

V knize je definován pojem trh jako svobodná, dobrovolná směna, což mimochodem ukazuje, že pojem selhání trhu je nesmyslný, neb když k nějaké směně nedojde, je to jen svobodná volba těch lidí směnu neuskutečnit, tedy nejde o selhání.

A jestliže definujeme pojem trh takto, tak aby šlo o trh, vždy musí jít o dobrovolnou směnu, tedy nesmí být použito donucení a násilí. Avšak použít násilí v případě obrany před iniciací násilí potřeba je, avšak protože tam pak jedna ze stran je k něčemu donucena, nelze toto násilí provádět skrze trh, protože pojem trh je opakem pojmu násilí; tedy musí existovat instituce, která je právě definována jako monopol na násilí.

Knihu doporučuji; ten objektivistický argument je dobrý a dává smysl, jen musí člověk umět vysvětlit, jak to přesně myslí, což Jiří Kinkor evidentně v knížečce zvládl.

Mě by zajimalo, jak by ses s tímto argumentem vypořádal, samozřejmě ideálně v případě, že jej budeš znát celý, ne jenom z tohohle mého nastínění.

Sám se nevymezuji ani jako minarchista, ani jako anarchista; považuji se obecně za libertariána, neb cestu máme dlouho všichni společnou, čili jsem přístupný argumentům z obou stran. A myslím, že na tom není nic špatného; svobodomyslné proudy by měly spolupracovat.

Díky za případnou odpověď a přeji hezký den.

Jiří Houfek

(Stačí Jirka. Preferuji týkají, pakliže Ti to nevadí.)

Jednu věc nechápu.

1. Anarchokapitalismus je společnost, kde má jedinec zachována všechna vlastnická práva včetně práva na nakládání s vlastní osobou
2. V souladu s tím je, že jedinec by měl mít možnost prodat sám sebe do otrcotví (možná existují anarchokapitalisté, kteří tvrdí něco jiného, ale ty nechme nyní stranou, protože já si myslím, že pak to nedává smysl, vy pravděpodobně také).
3. Pokud je zakázáno prodat sám sebe do otroctví, není to anarchokapitalismus.

Je to správná úvaha? Napsal jste, že by „mělo být v anarchokapitalismu umožněno přesně to, co vyjde z tržního rozhodování svobodných jedinců“. Ale z tržního rozhodování svobodných jedinců přece nemůže vyjít, že mi někdo zakáže prodat sám sebe do otroctví, pokud to chci udělat, a existuje kupec, ne? To by pak přece nebyl anarchokapitalismus…

A to se divíte, že Vás mám za trolla?

Dle mého názoru by mělo být v anarchokapitalismu umožněno přesně to, co vyjde z tržního rozhodování svobodných jedinců. Neřekl jsem to dost jasně?

Jedna věc je můj osobní názor na to, zda by měl mít člověk možnost prodat se do otroctví (ten znáte), ale úplně jiná věc je můj názor na to, jak by to mělo být v anarchokapitalismu (a ten taky znáte).

Anarchokapitalismus totiž není společnost "s pravidly podle Urzy", ale právě "s pravidly utvářenými volným trhem".

Tím jste mi ale absolutně neodpověděl na mou otázku. Ptal jsem se zda by dle vašeho názoru mělo být v anarchokapitalismu umožněno otroctví. Nebo na to nemáte názor? Je mi teď jedno ze je třeba nepodstatný ale zajímal by mě.

Vaše nechápavost je naprosté dno. Bohužel ji dost dobře nemohu nechat stranou.

Dle mého chápání anarchokapitalismu jde o decentralizovaný systém tvořený zespoda, takže vůbec nedává smysl klást otázku, co je v něm dle mého chápání "přijatelné" či co by mělo být "umožněno". Podstata toho systému je, že o tom žádný jedinec (tedy ani já) takto nerozhoduje (což je největší rozdíl oproti státním systémům). Jako někdo, kdo toho tolik viděl a četl, byste to možná mohl vědět.

Oproti tomu dává smysl klást otázku, zda si myslím, že by něco takového v reálném anarchokapitalismu umožněno bylo na základě volnotržního jednání jednotlivců.
Vidíte rozdíl mezi těmi otázkami? To, jak budou věci reálně vypadat v anarchokapitalismu nezávisí na tom, co je podle mě přijatelné/by mělo být umožněno, ale na tom, co vyplynet z tržního procesu rozhodování.
No a odpověď na tu otázku zní samozřejmě, že nikoliv. Domnívám se, že prodávání sebe do otroctví by v anarchokapitalismu možné nebylo.

A kdybyste se mnou od začátku mluvil normálně, dostali jsme se k tomu už dávno.

Vaše sprostota a neetické chování je naprosté dno. Nechám to ale nyní stranou. Mám (snad) poslední dotaz. Dle vašeho chápání anarchokapitalismu, je podle vás přijatelné (ve smyslu, že by to mělo být umožněno), aby v něm lidi sami sebe prodávali do otroctví?

Ano, jednám se spoustou trollů; a Vás na jednoho tipuji taky. Ne že bych si byl jist, ale přijde mi to pravděpodobné. Samozřejmě je to možná chyba mého úsudku; ale dle mého názoru se tak projevujete.

Napsal jste: "Že je v anarchokapitalismu otroctví ok jste mi několirkát potvrdil".
A já po Vás chtěl citaci. Protože nic takového prostě není pravda.

Body 2/ a 3/ považuji za fakt hardcore trolling. To snad nemůžete myslet vážně?
– Napsal jsem, že DLE MÉHO (navíc menšinového) VÝKLADU NAPU (!! *N*A*P*u*, ne ANKAPU, ale NAPu !!) se člověk může prodat do otroctví. Pro pomalejší ještě jednou: Dle mého výkladu NAPu. Nikoliv ANKAPu, ale NAPu (to jsou dvě odlišné věci).
– Pak jsem Vám mnohokrát napsal, že anarchokapitalismus není NAP. Jsou to dvě různé věci. Nerovnají se. Pro pomalejší znovu: Anarchokapitalismus NENÍ (!!) NAP. Když je něco dle NAPu (ať už jakéhokoliv výkladu), automaticky to neznamená, že by to tak bylo v anarchokapitalistické společnosti (na to téma jsem mimochodem vyplodil řadu textů i přednášek, když už to tak sledujete).

A Vy z toho vážně odvodíte (a budete to tady ještě pořád dokola opakovat), že ANARCHOKAPITALISMUS (!!!! ANKAP, ne NAP, ale ANKAP !!!!) připouští otroctví?
Pak se nedivte, že Vás mám za trolla; protože jiná možnost už jen je, že neumíte číst, nebo Vám to moc nemyslí.

Vaše hulvátské útoky teď nechám stranou. Jsem přesvědčen, že jsou výsledkem celé řady debat s různými trolly a podobnými lidmi, takže vás svým způsobem chápu, svým způsobem mě i mrzí, že jste si tam zařadil i mě, nicméně samozřejmě tím nemohu omluvit, jak se chováte. Zpochybňování, že mi jde o o pravdu a další hulvátské útoky jsou prostě jen hulvátské útoky.

1. Ano, přesně tak jsem to napsal. Napsal jsem „Nemyslím si, že vy osobně považujete otroctví za morální, prostě jen tvrdíte, že by lidé měli mít možnost sami sebe prodat do otroctví, tak chápu vaše vyjádření.“ A vy jste na to odpověděl „Můžete být tak laskav a citovat mě?“ Nechápu tento způsob komunikace. Vždyť jsem vám to napsal!
2. Jsem přesvědčen, že pokud systém něco připouští, může se to velmi snadno stát. Pokud váš výklad připouští možnost otroctví (ve vašem pojetí, diskutuji s vámi, ne s někým, kdo si to nemyslí, nemůžu diskutovat s někým kdo to není,to už jsem vám rovněž psal, přesto nyní znovu odkazujete na skutečnost, že někdo tvrdí něco jiného, ale já nyní debatuji s vámi, takže je mi ta informace k ničemu), tak se to lehce stane. Naopak pokud systém něco nepřipouští (demokracie), tak je to obtížnější. Přijde vám to jako nesprávná úvaha?
3. Stále mi opakujete, že NAP NENÍ ANARCHOKAPITALISMUS, ale pořád nechápu, v čem je problém. Kde to nerozlišuji? Já s tím vůbec neoperuji. Je možné, že si prostě jen nerozumíme? V tomhle případě si nemyslím, že jde z vaší strany o hulvátský útok, zřejmě si jen v něčem opravdu nerozumíme. Proč vám přijde, že nerozlišuji NAP a ANARCHOKAPITALISMUS?

Je zajímavé, jak když se to hodí, tak vytáhnete, kolik jste se mnou viděl rozhovorů a co jste četl; a když se to nehodí, tak se tváříte, jako kdybyste nechápal, která bije.

1/ To, že uznávám něčí právo něco dělat, ještě neznamená, že mi to přijde OK či přijatelné. Vysvětloval jsem to v mnohých textech, rozhovorech.... uznávám právo žen jít na potrat, ale ani náhodou to nepovažuji za ok nebo přijatelné. Připadá mi to hrozné, ale zároveň je to jejich právo.
Když jste toho se mnou tolik viděl a četl, mohl jste si povšimnout, že jedno z mých zákaldních přesvědčení je nebrat lidem jejich svobodu, i když s ní nakládají způsobem, který je pro mě nepřijatelný.

2/ Kde z toho plyne, že by v anarchokapitalismu bylo něco takového přijímané? Jednak je to jen můj výklad NAPu (a většina anarchokapitalistů jej nesdílí, což jsem Vám již psal); ale především NAP NENÍ ANARCHOKAPITALISMUS (což píši už poněkolikáté; stále to ignorujete, když teda nebudu používat slovo kašlete na to, abyste to zas nevnímal jako útok).

Určitě, rád pošlu. Například vaše odpověď z času 2020-06-24 02:26:21 : (Fakt, že uznávám právo člověka prodat se do otroctví, ještě neznamená, že se to bude dít; a už vůbec ne, že tak učiní všichni a bude se to dít masově (to je prakticky vyloučeno).

Navíc tedy myslím, že je obecně známo, že to uznáváte, viz např. tento text (https://stoky.urza.cz/index.php?action=showdrop&DID=572). Já jsem s vámi viděl mnoho rozhovorů, četl jsem mnohé vaše texty, myslel jsem, že tohle je jasné, obecně známé. Nebo je všechno jinak?

Můžete být tak laskav a citovat mě?
Nikdy jsem nenapsal, že otroctví je OK, ani že je přijatelné, ani jsem nenapsal, že je v anarchokapitalismu OK, ani že je v anarchokapitalismu přijatelné.
Jestli Vám vážně jde o pravdu (o čemž pochybuji), můžete citovat, kde jsem cokoliv z toho napsal? Nebo kde jsem napsal něco, co je tomu synonymem?

Že je v anarchokapitalismu otroctví ok jste mi několirkát potvrdil, tím celá tahle debata začala, tím, že je ok, je myšleno, že je to přijatelné, že to tak může být. Nemyslím si, že vy osobně považujete otroctví za morální, prostě jen tvrdíte, že by lidé měli mít možnost sami sebe prodat do otroctví, tak chápu vaše vyjádření. A já na základě toho tvrdím, že proto, že si myslíte, že ok, aby si lidé prodávali do otroctví (v tom smyslu zmíněném výše), tak lidé nechtějí žít v takovém systému, když něco takového připouší.

S Vámi je to těžké; jste velice útočný, ale zároveň útlocitný, takže ve všem vidíte "útok, který nemůžete přejít".
Chápu to, ale pokud tak chcete jednat i nadále, asi mě ta debata začne stát víc času než cokoliv přinášet.

Nikdy jsem nenapsal, že v anarchokapitalismu je otroctví OK! Můžete mě citovat? Já fakt nechápu, jak někdo, kdo je schopen bazítovat na tom, kolikrát je několikrát, mě nemůže normálně citovat? Já si ani nemyslím, že by otroctví bylo OK (v jakémkoliv systému).

Chcete-li se něco dozvědět, je třeba, abyste fakt četl to, co píšu, a přestal dělat to, že několik odstavců shrnete do jedné věty (ještě tak pitomé jako "v anarchokapitalismu je ok otroctví") a následně s ní operovat.

Takže ne. Rozhodně si nemyslím, že otroctví je v anarchokapitalismu ok. A určitě jsem to nenapsal. A už vůbec nemám chuť vést debatu způsobem, že se snažím něco vysvětlit, Vy se to ani moc nesnažíte pochopit, protože hlavním cílem je se vymezovat, takže pak všechno, co tvrdím, překroutíte, a s tím argumentujete. To už si tu můžete rovnou odpovídat za mě Vy sám.

Samozřejmě mi jde o normální diskusi, ale když mi v rámci ní napíšete, že se hloupě snažím shazovat něco, o čem NIC nevím (že o tom NIC nevím by bylo také zajímavé rozebrat, podle vás jde jistě jen o slovíčkaření, nicméně je absurdní, abych mohl vést diskusi o něčem, o čem NIC nevím, jak je pak možné, že například vím něco onarchokapitalismu, když o tom NIC nevím, že?), tak na to musím reagovat, takovéto útoky přece nemohu jen tak přejít.

Problém vidím v tom, že vy dáváte nějaké vysvětlení, ale mně nepřijde ok, na což vy reagujete, že utíkám z diskuse. Sám jste mi napsal, že v anarchakapitalismu je ok otroctví (ve vašem pojetí, diskutuji s vámi, ne s někým, kdo si to nemyslí, nemůžu diskutovat s někým kdu to není, ne?), já na to říkám, že mi přijde lepší systém, který garantuje nemožnost něčeho takového (demokracie) než systém, který to umožňuje bez mrknutí oka. Ano, musel bych to rozhodnutí o vstupu do otroctví učinit, ale jakmile ho učiním, už mě nic nezachrání, jsem otrokem. Proto mi přijde lepší systém, který mě chrání před z mého pohledu naprosto fatálním rozhodnutím, které podle vás můžu učinit. V demorkacii ale takového rozhodnutí učinit nemohu, což považuji za lepší a bezpečnější. A bude to podle mě i jeden z důvodu, proč lidé nechtějí žit v anarchakapitalismu, žít v něm totiž znamená vystavit se nebezepčí, že skončím v otroctví, které je v rámci tohoto systému podle vás přijatelné a ok. V demokracii přijatelné a ok není, i když může skončit diktaturou, což uznávám, koneckonců diktaturou může skončit i anarchakapitalismus, rozdíl je v tom, že demokracie otroctví nepřipouští ani teoreticky, anarchakapitalismus ano.

Vážně chcete slovíčkařit o tom, kolikrát je několikrát a schovávat to za to, že Vám prý jde "o pravdu"?
Ale když už Vám jde o tu pravdu, tak to je obsaženo třeba i tady (byť jen implicitně): "Ale i kdyby k něčemu takovému došlo (a vážně nevím jak), ani teoreticky to ještě neznamená nutný konec, protože ti lidé, co nic nemají, mohou stále prodávat svou práci/čas. Nicméně tato odpověď je zhola teoretická, jelikož v praxi obchodováním k ničemu takovému moc nemá jak dojít."

Navíc jsem nenapsal, že jsem to Vám OSOBNĚ napsal několikrát; zajímavé, jak Vám jde o pravdu, chcete mě chytat za slovíčka ohledně toho, co jsem Vám kolikrát psal, ale klidně mi podsouváte něco, co jsem nenapsal.
Takže "jestli to chápete správně" a jde "o pravdu", pak jsem Vám rozhodně nikdy nenapsal, že jsem Vám OSOBNĚ něco napsal několikrát.

A v čem na to kašlete? No přece v tom, že jste to ignoroval. Dal jsem Vám nějakou informaci, která je velice důležitá pro vysvětlení toho, nač jste se přišel zeptat (tehdy jsem ještě nevěděl, že jste se nepřišel zeptat, ale slovíčkařit a honit si ego). Zcela jste ji ignoroval v zájmu toho, abyste se mohl vymezovat proti ankapu. Z toho jsem udělal závěr, že na to kašlete.

Každopádně o co Vám jde? O pochopení tématu, nebo o metadiskusi nad tím, co kdo kolikrát řekl a jak kdo definuje, že někdo na něco kašle?

Ale vy jste mi napsal, že jste to mně osobně napsal několikrát a že na to kašlu. Takže jste se zřejmě spletl(ze zlého úmyslu vás nebudu obviňovat, i když způsob agresivní argumentace z vaší strany by k tomu dával podnět), samozřejmě nepochybuji, že jste něco někde vysvětloval, ale nevím, proč mi sem píšete, že jste něco osobně několikrát vysvětloval mně, když to není pravda. a o pravdu nám tady jde, pokud to chápu správně. Dále jste mi nevysvětlil, v čem na to kašlu, i když jsem se vás na to explicitně zeptal. Kde jsem tady já napsal něco, z čeho lze odvodit, že kašlu na to, že existují termíny NAP a ankap? Děkuji za vysvětlení.

Tak třeba tady:
"že jsem spoustakrát uvedl rozdíl mezi tím, co je NAP, a tím, co by bylo reálné v anarchokapitalistické společnosti"
Nebo v úplně každém textu a videu o NAPu, co jsem napsal, plus ve spoustě dalších videí a debat, kde se mě na to lidé ptali.

Děkuji za vaše názory, ještě mi prosím napište, kde jste mi několikrát napsal, že "NAP != ankap" a jakým způsobem na to kašlu.

Je úplně jedno, co je někde na papíře garantováno; záleží jen na tom, jaká je reálná šance, že se to může stát.
Nemluvě o tom, že i když NĚKTEŘÍ ANARCHOKAPITALISTÉ (menšina) vykládají NAP (což neznamená ankap) tak, že je přípustné, aby se člověk prodal do otroctví, rozhodně to nikdo nemůže udělat za něj. Takže to není nějaké "může se stát během vteřiny"; i když vycházíte v NAPu, tak máte garanci, že se to nestane, dokud s tím nebudete souhlasit.
(Nemluvě o tom, že je to celé kravina, protože NAP != ankap, což jsem Vám už říkal několikrát, ale na to zjevně kašlete, protože nemáte moc zájem něco zjišťovat, spíš se snažíte něco velice hloupě shazovat, což Vám moc nejde, když o tom nic nevíte.)

Takže v ankapu mám daleko menší šanci stát se otrokem než ve státu; tady už otrokem mimochodem částečně jsem; a pokud si většina odvolí nějakou totalitní formu vlády, neudělám s tím nic. V souladu s NAPem se nestanu otrokem do doby, než to sám neodsouhlasím.
Takže ano, šance, že se stanu otrokem ve státu, je vyšší.

Pojem "všechno skoupit" je blbost; ono když něco kupujete, dáváte něco za to. Což tak nějak z principu znamená, že "vše skoupit" se nikomu moc nepovede.

A státy vznikly jako legalizovaná forma útlaku; prostě ten, kdo měl větší klacek přišel, pobil ostatní a prohlásil se vládcem. Tak vznikly státy. Aby loupeživé bandy daly samy sobě nějakou legitimitu.

Napsal jste „ Nepodsouvám Vám, že jste se k té šanci vůbec nějak vyjádřil nebo si něco myslel (nevyjádřil a nevím, co jste si myslel).“, to moc nechápu, když níže jste uvedl, že jsem změnil postoj, jak jsem mohl změnit postoj k něčemu, o čem nevíte, co si o tom myslím?

Z žádného argumentu jsem neutekl, nevím, proč mi opět něco podsouváte, zřejmě vás to baví, ale každý inteligentní člověk tohle prohlédne, tu snahu mi neustále něco podsouvat. Protože jsem konstruktivní, navrhuji, abyste pokud máte zájem něco jednoznačně se dozvědět, to vždy specifikoval otázkou (zakončil to otazníkem), aby bylo jasné, čeho se chcete držet, jinak hrozí, že vždy když budete mít pocit, že někdo na něco podle vás správně nezareagoval, tak vám utíká z argumentu, což je trapná strategie, z ničeho jsem neutekl. Já jsem vám na to zareagoval. Já prostě tvrdím, že je víc, když nějaký systém něco garantuje (např. že otroctví je nepřípustné), než když to negarantuje vůbec (v ancapu se můžu stát otrokem během vteřiny). Vy tohle nerozlišujete?

Decentralizovanou moc může snadno zneužít někdo, kdo všechno skoupí a ze všech udělá otroky. Konec pohádky. Ancap pak tvrdí, že je to ok (protože všechno je na prodej a člověk může prodat sám sebe do otroctví), demokracie tohle ale netvrdí. Vidíte ten rozdíl?

Pochybuji, že lidí žijící v dobách, kdy byl „člověk člověku vlkem“ (doba před vznikem států) by uznal váš argument, že na tom byl vlastně lépe. Byla to mnohem nebezpečnější doba. V demokracii má člověk mnoho práv garantovaných státem a není tak jednoduché někoho zabít, okrást apod. V době před vzniku státem byl zcela vydán na milost a nemilost ostatním, vzhledem k tomu, co si myslím o lidské povaze, to nebyla hezká doba. Zřejmě proto vznikly státy, nemyslíte?

Já netvrdím, že jste řekl, že ta šance je minimální; to zas čtete mezi řádky Vy. Nepodsouvám Vám, že jste se k té šanci vůbec nějak vyjádřil nebo si něco myslel (nevyjádřil a nevím, co jste si myslel).

Tvrdím však, že jste se vydal argumentační linií, kde jste argumentoval proti ankapu tím, že ta situace může nastat. Já na to odpověděl, že ten argument není validní, protože lze použít proti jakémukoliv zřízení.
Tady jste od toho argumentu prostě utekl, místo abyste buď uznal, že byl špatný, nebo abyste si za ním nějak stál.
Jsem ochoten se s Vámi bavit a debatovat, ale ne tak, že když nadhodíte nějakou argumentaci, tak ji beze slova opustíte, kdykoliv ji vyvrátím, abyste se k ní zas mohl kdykoli vrátit, jak se to bude hodit.
Vytkl jste ankapu, že v něm může k něčemu dojít a není to vyloučeno; já tvrdím, že to není specifická vlastnost ankapu, ale naopak zcela nevyhnutelná vlastnost libovolného zřízení, protože nikdy nemáte jistoty.
Tento protiargument přijímáte, nebo si budete dál stát za svým?

Jde mi čistě o to, že mě prostě nebaví debaty, kdy oponent něco použije, já to vyvracím, on se už nevyjádří, aby to pak zůstalo "na půli cesty" a kdykoliv se to mohlo znovu použít, případně nepoužít podle toho, jak se to hodí.

Ano, demokracie mají tu pohádku o dělbě moci, což je krásná iluze pro všechny věřící. Je to asi jako kdybych měl firmu, ve které by byly různé oddělení a divize a předstíral bych, že jsou tedy nezávislé. Udělal bych si k tomu krásnou pohádku o dělbě moci: Mám právní oddělení, které je přece nezávislé od oddělení výroby, protože to vedou jiní lidé, mají jiný rozpočet a jiné zaměstnance, takže je vlastně úplně v pohodě, aby spory s klienty výroby rozhodovalo mé právní oddělení, protože dělba moci, ne?

Samozřejmě to funguje lépe, než kdyby to rozhodovali rovnou tam, ale zas taková sláva to není.

Pointa je, že ve státu je ta moc pořád více centralizovaná (byť v demokratickém státě to centrum nepředstavuje jedinec); a právě tohle mohou zlí lidé velice snadno zneužívat. Oproti tomu systém, kde je ta moc více decentralizovaná (opět ne dokonale, ale víc než ve státu), bude mít tu vlastnost, že tam mají právě ti zlí a všehoschopní lidé těžší tu moc ovládnout.

Prostě čím víc je moc decentralizovaná, tím hůř se uchopuje; čím je moc centralizovanější, tím snáze se uchopuje. A proto argument špatnou lidskou povahou není argument pro stát, ale argument proti státu. Samozřejmě i v anarchokapitalismu budou lidé něco řídit, ale nebude tam žádný centrální orgán se vší mocí (byť iluzorně rozdělenou mezi různá oddělení patřící té stejné organizaci).

Změnil bych postoj, kdybych původně napsal „ta šance je minimální“ a nyní bych napsal „ta šance není minimální“. Nic takového jsem nenapsal. Vaše čtení mezi řádky je irelavatní, nemusím a nejsem povinen reagovat na každý řádek vašeho textu. To, že z toho, že jsem na něco nereagoval, vyvodíte, že něco tvrdím, je nesmyslné, nepovažuji to za korektní a nemá to oporu v realitě.

Souhlasím, že by byla chyba koncentrovat moc do jednoho bodu, možná jste zaznamenal, že tak demokracie nefungují, naopak mají dělbu moci. To je důležité si uvědomit.

Stát skutečně řídí lidé, to nemohu rozporovat, stejně tak se prostředí anarchokapitalimu budou pohybovat lidé, kteří budou něco řídit. O tom nemůže být pochyb.

Irelevantní. Tohle píšete teď. Čímž měníte svůj postoj.
Když jsem původně napsal, že šance je minimální, neřekl jste mi: "Nesouhlasím, pojďme se bavit o šanci."
Naopak jste řekl: "Z vašeho textu každopádně tedy vyplývá, že nevylučujete, že by se to mohlo stát."
A vedli jsme nějakou debatu. V té debatě argumentuji tím, že se to může stát i v demokracii. A místo abyste uznal: "Jo, jasně, fakt, že se to může stát v anarchokapitalismu, vlastně nic neznamená, protože se to může stát i jinde, tak se pojďme bavit o šancích," najednou ignorujete to, o čem jsme se bavili a převádíte debatu jinam.

A čím horší je lidská povaha, tím spíš je to argument pro anarchii, ne pro stát. Předpokládáme-li špatné lidi, pak to nejnebezpečnější, co můžete udělat, je koncentrovat moc do jednoho bodu, protože politici jsou také lidé.
Existuje určitá naivní představa rádoby světáků, kteří tvrdí, že vědí, jak jsou lidé špatní, takže potřebujeme stát.... ale jaksi jim uniká, že stát řídí lidé. A nejen ledajací, oni politici jsou spíše ti horší, protože spousta z těch dobrých se z politického boje diskvalifikuje sama tím, že na to nemají žaludek, což se u těch špatných neděje (samozřejmě to neplatí na 100 %, ale ten vliv tam existuje).

No ta šance je minimální podle vás, ale nikoli podle mě. Nikdy jsem neuznal vaší premisu, že je ta šance minimální. Ta šance nicmémě existuje i v demokracii, to nepopírám. Jen mi přijde, že ta šance je větší v anarchii. Tvrdím, že lidská povaha je spíše špatná než dobrá, „člověk je člověku vlkem“. Proto lidé budují něco jako stát.

Nezlobte se, ale když jsem Vám před několika komentáři vysvětloval, že šance, že se něco takového v anarchokapitalismu stane, je zanedbatelná, odpověděl jste, že důležité je, že se to teoreticky stát může.
Pak jsme o tom vedli debatu, ze které teď utíkáte k šancím?

Samozřejmě, že máte větší šanci na zotročení ve státu než v anarchii, ale debatovat o tom budu ochoten až poté, co uznáte nesmyslnot toho, co jste napsal před chvíli, nebo to obhájíte a nebudete od toho utíkat.

Tím se dostáváme k tomu, v jakém systému je pravděpodobnější, že se to stane. Nepřijde vám, že zotročení je pravděpodobnější v systému, který ho umožňuje v kterékoli vteřině, než v systému, který ho zakazuje?

Aha.... jinými slovy mi říkáte, že když budu žít v demokracii, ty hrůzy se mi mohou stát taky, ale může mě pak v gulagu uklidňovat, že už se to nenazývá demokracií? To jako vážně?

Co je důležitější? S jakou šancí dojde k nějaké totalitě, nebo jak se tomu pak bude říkat? Co byste si spíš vybral? Režim, ve kterém máte menší šanci, že se to stane, nebo režim, který se od toho ostentativně distancuje?

Je to asi jako kdybyste měl dva výrobce aut. Jeden by byl ochoten mluvit o bezpečnostních rizicích v případě havárie, zatímco ten druhý by to odbyl tím, že až jeho auto nabourá, už to nebude auto, ale vrak, takže technicky vzato v jeho autě nezemřete, protože to s ním není v souladu.

Nemyslím, že je to stejný případ. Demokracie obsahují pojistky tím, že některé stavy vylučují (pokud by tyto stavy nastaly, nebyla by to už demokracie). vy naopak nabízíte stav, ve kterém by mohly nastat i ty největší prasárny a pořád by to byl anarchokapitalismus. Ty prasárny by byly v souladu s anarchokapitalismem, ale ne v souladu s demokracií. To je ten rozdíl.

Nabídl jsem jich spoustu; a Vy jste na to jen řekl, že selhání není vyloučeno. Totéž lze říct o demokracii taky. Nabízí nějaké pojistky, ale nelze vyloučit selhání.

Navíc "pojistky" bez další specifikace jsou jako "sleva" bez specifikace její výše a původní ceny.
Mám-li někde značné riziko a pojistku, která ho sníží, nelze říci, že je to lepší, než když mám někde riziko, které je naprosto zanedbatelné rovnou bez pojistky.
Je lepší koupit něco bez slevy za 1000, nebo koupit totéž se slevou 10 %, když to ale původně stálo 2000? Říct: "Vy žádné pojistky nenabízíte," je jako říct: "Vy nenabízíte slevu." Nemusím nabízet slevu, pokud mám již od základu lepší cenu. Podobně jako nemusím nabízet pojistky, pokud mám už od začátku zanedbatelné riziko.

Proto mají demokracie pojistky, které se tomu snaží zabránit. Ale vy nenabízíte žádné pojistky. To je ten rozdíl.

To je ale argumentačně úplně mimo, ne? Proč zrovna na jeden z těch systémů nakládáte úplně nesmyslné požadavky, které nesplňuje žádný, ale u těch ostatních to nekomentujete?

Samozřejmě, že teoreticky ta možnost může nastat (byť je to blbost a je to extrémně nepravděpodobné).
Co je však DALEKO pravděpodobnější, že si lidé v demokracii zvolí totalitní vládce, kteří demokracii zruší; to už se dokonce i historicky stalo.
Budete stejným způsobem zavrhovat demokracii?

Nemluvě o tom, že NEEXISTUJE systém, u kterého byste mohl zaručit, že se v něm nestane něco, co nepovede k brutálnímu otrokářství, úpadku, vraždění, utrpení, whatever.
V demokracii mohou lidé zvolit tyrany, v monarchii může tyran nastoupit na trůn, diktátor se může zbláznit, NEEXISTUJE ANI JEDEN JEDINÝ režim, který by neměl teoretickou možnost něčeho takového.

Tak proč to zkoumáte zrovna u ankapu a všechny ostatní režimy ignorujete?

Mou otázku jsem napsal s cílem se dozvědět odpověď, nějakou jste mi dal, žádný problém. Z vašeho textu každopádně tedy vyplývá, že nevylučujete, že by se to mohlo stát. Tento potenciál rozhodně není příjemný, možná pro někoho může být i důvodem, proč celou teorii anarchokapitalismu odmítnout. Pokud zkrátka tvrdíte, že je všechno na prodej, vyplývá z toho, co jsem napsal. Nic víc, nic miň. Každý se s tím musí vyrovnat po svém.

Tato platforma není určena pro Váš spam; chcete-li vést debatu a troufáte-li si, zvu Vás do Studia Svobodného přístavu, kde můžete přednést své argumenty a čelit mým. Klidně mě můžete přede všemi ztrapnit a ukázat, jak "nemám argumenty"; slibuji, že to odvysílám, ať debata dopadne jakkoliv.

Tak či onak tato platforma NENÍ URČENA pro to, co tu provádíte; takže s tím přestaňte.

V žádném případě
- teorie píše o mechanismu, kterým tržní účastníci působí selhání
- je zdokumentováno na mnoha příkladech a jde si přímo ukázat na viníky

Nemáte argumenty, proto souhlasím, že není co dodat.

Jasně, další příklady selhání přeregulovaného prostředí, které prezentujete jako selhání trhu.
Nemám chuť Vám věnovat další čas; už ho bylo dost.
Prosím, přestaňte tu spamovat.

Vygooglujte si třeba risk management failures. Je evidentní, že k selháním, která popisuje teorie, v praxi dochází. Už jen konfliktem zájmů např. vlastníka a managementu firem. Dále pak když do toho zapojíte další aktéry jako zaměstnanec a zákazník. Pojišťovny nejsou výjimkou, spíše tím skoro nejčastějším případem.

Co třeba taková AIG, Enron nebo Lehman Brothers? Zajistí trh, že firmy hospodaří efektivně? V teorii jsou popsány přesně ty faily, které se dějí.

Vyjde vám z toho, že poučky typu "trh efektivně alokuje zdroje" v principu neplatí, protože kdyby tyto principiální nedostatky nebyly, alokace zdrojů by byla efektivnější.

Tržní mechanismy selhávají nakumulováním těchto drobných děr. Potom vznikají i systémové krize jako ta poslední.

Nejsem protitržní, ale protianarchista. Připouštím, že dochází na trhu k určitým neefektivnostem a zároveň to, že nelze porovnávat stát a trh argumentací trhem za podmínky existence státu ve srovnání se státními aktivitami za účelem obhajoby trhu bez státu.

Jedinec či společnost se chová jinak v případě, že nese plné riziko, a jinak, když je riziko umenšeno pojištěním, zárukou, dominantním postavením na trhu či jinou podobnou skutečností.

Neříkám, že to něco nemůže existovat, jen, že to má díry.
V jiném kontextu to můžou být větší díry a můžou být až prohibitivní.

Proto obecně jsem proti zjednodušujícím tvrzení, že cokoliv trh vymyslí, nahradí, "najde si cestičku".

V praxi lze najít spoustu případů, kdy tomu tak nebylo.

Fakt, že uznávám právo člověka prodat se do otroctví, ještě neznamená, že se to bude dít; a už vůbec ne, že tak učiní všichni a bude se to dít masově (to je prakticky vyloučeno).

Dále, když už tak bazírujete na tom, co uvádím, určitě také víte, že jsem spoustakrát uvedl rozdíl mezi tím, co je NAP, a tím, co by bylo reálné v anarchokapitalistické společnosti (a to už vůbec nemluvím o tom, že i prodávání se do otroctví většina anarchokapitalistů odmítá a tvrdí, že je to v rozporu i s NAPem v čistě teoretické rovině).

Trh se samozřejmě nedá predikovat, což ale neznamená, že nelze spoustu možností vyloučit. Fakt, že neumím předvídat, co v budoucnosti nastane, neimplikuje, že nemohu pro žádné konkrétní možnosti předpovědět, že nenastanou.

Jinak debatujete tu se mnou s cílem se něco dozvědět, nebo máte pocit, že jste objevil nějakou "díru" a snažíte se chytat za slovíčka? Pokud to druhé, pak musím konstatovat, že je to dost neoriginální a argumentačně zoufalé.

Jen dodatek k vašemu textu"Ale i kdyby k něčemu takovému došlo (a vážně nevím jak), ani teoreticky to ještě neznamená nutný konec, protože ti lidé, co nic nemají, mohou stále prodávat svou práci/čas." To samozřejmě platí pouze za předpokladu, že ti lidé danému člověku neprodali i sebe (nejsou tedy jeho otroky). Což připouštíte, že mohou udělat (podle vás je možné prodat sebe sama do otroctví). Nově narození lidé (děti) by sice byli svobodní, ale neměli by nakonec jinou volbu, než opět sami sebe prodat, protože daný člověk by v danou dobu vlastnil všechno, takže pokud by nechtěli zemřít hlady, museli by mu vyjít vstříc. Krásná budoucnost :) Dále uvádíte "jelikož v praxi obchodováním k ničemu takovému moc nemá jak dojít". - to nemůžete vědět, několikrát jste v rozhovorech uvedl, že se trh nedá predikovat, a už vůbec ne trh v anarchokapitalismu.

Jojo, to jsou ty Vaše protitržní teorie; tady je ani nemusím vyvracet v teorii (byť jsou chybné), stačí poukázat na praxi, kdy takové firmy fungují a vydělávají už roky.

Dobrý den.

Majetek vzniká smísením přírodních zdrojů s prací.
Vámi předeslaný scénář nedává moc smysl, protože aby někdo všechno odkoupil, museli by mu to ostatní nejdříve prodat, čímž pádem by od něj ale zas něco získávali. Neumím si představit situaci, ve které jeden člověk vše odkoupí a ostatní mu to prodají.
Ale i kdyby k něčemu takovému došlo (a vážně nevím jak), ani teoreticky to ještě neznamená nutný konec, protože ti lidé, co nic nemají, mohou stále prodávat svou práci/čas. Nicméně tato odpověď je zhola teoretická, jelikož v praxi obchodováním k ničemu takovému moc nemá jak dojít.

Pojistění proti pokutám nedává tolik smysl z pohledu risk managementu pojišťovny, protože nastávají 2 tržní selhání,

1. nepříznivý výběr - Nákup pojištění ve větší míře osobami s nadprůměrnou mírou pravděpodobnosti vzniku pojistné události než osobami s podprůměrnou mírou pravděpodobnosti
2. morální hazard - po transakci změna chování - začne se "vyplácet" jiné chování, než pojistník dělá před transakcí, je motivován k chování, na které nejsou data z historie, kdy se choval jinak - vysoké riziko, neboli spíše Knightovská nekvantifikovatelná nejistota, nelze odhadnout z historických dat

Dobrý den, jak vzniká podle vás majetek? Narazil jsem na tento váš článek (https://ankap.urza.cz/index.php?action=branch&id=3), nevyplývá z něj ale, že pokud někdo v nějaký moment ovládne všechny zdroje (přivlastní si je, odkoupí je) včetně vody a vzduchu, pak nově narození lidé nemají právo nějaký majetek vůbec nějak získat? Nebo si nelze koupit vzduch či vodu? Co všechno je vyňato z možnosti "vlastnit"? Děkuji předem za odpověď.

Zdravím.
Mike je Pán je podvodník, který dělal reklamu na jakousi službu, která je nejspíš scam, pročež on sám byl nakonec vybodován.
Ta služba (Pojistění proti pokutám) by obecně dávala smysl, ale ta jeho je podvodná, více o tom najdete na D-FENSově weblogu.
Shledávám na něm jednu jedinou dobrou věc: Není devótní k policistům.

Ahoj Urzo, mám dotaz jestli znáš, třeba i osobně, Mikeho Pána a jeho videa na YouTube? Co si o tom (o něm) myslíš? Já osobně z toho mám takový rozporuplný pocit. Na jednu stranu s mi líbí, jak vyjebává s arogantníma měšťákama, nebo vůbec se zvůlí státních organizací. Na druho stranu se mi nelíbí, že sám je občas dost arogantní, ale hlavně - že mu jde o dodržování zákonů, byť nesmyslných a že se zastává taxikářů a nemá rád Uber a jiné alternativní služby, o nichž tvrdí, že okrádají na daních (ač sám má sídlo firmy vHonkongu, aby zde nemusel platit daně - to mi přijde hodně pokrytecké.) Jeho produkt Pojištění proti pokutám a Virtuální provozovatel se mi líbí a v tomto ohledu mu fandím. Jaký na to máš názor? Díky, Tom.

Zdravim.

Diky moc.
Na prednasku to asi neni, ale nejak jsem to nastinil tady:
https://www.urza.cz/public/c.cenastatu.xlsx

Hezky den,
Urza

Dobry den, pane Urza,

chvalim vasi snahu vysvetlovat podstatu danoveho systemu a ukazovat, kolik do nej lide vlastne odvadi. Nebylo by ale na skodu zajit do vetsi hloubky ve vyhrazene prednasce - malokdo se vlastne zajima o to, jake dane statu odvede, zvlast u obycejnych zamestnancu. Bylo by fajn ukazat a rozebrat podrobne v cislech, jakou cast prijmu a za co lide statu odvadi - at uz zamestnanci, zivnostnici, firmy. Chapu, ze tohle tema neni zrovna zabavne zpracovat a uchopit, ale treba by mohl mit dobre podlozeny vyklad velky vliv.

Diky
Ovcan