Kniha návštěv Urza.cz

Díky. Můžu vědět, kdo to napsal? Ozvi se mi, prosím, jestli chceš.

Lidi se tě bojej, protože máš sílu a nebojíš se jako my. V pondělí na schůzce šlo vidět jak jim vadí tvá odvaha dělat věci co je děsí. Mě taky někdy děsí. Ale ty děláš co je podle tebe správný dělat. Ne vždycky s tebou souhlasím, ale chci to taky tak dělat. Nepřestávej prosím

Myslím, že tam není nadbytečná; když Vám někdo vezme ukradne auto a zaparkuje ho na svém pozemku, bez té závorky by to, že si auto vezmete zpátky, bylo narušení vlastnictví (toho pozemku, ne auta).

Vždyť ty peníze nemusí mít oběď ani její blízcí; mohou to být peníze kohokoliv, komu to není jedno, třeba Vaše.

Tyto otázky zodpovídám v Kanálu Svobodného přístavu.

To mě těší!

V definíciách pojmov, pri Vlastníckom práve sa mi zdá, že je definícia zbytočne dlhá.

Vlastnické právo
Vlastnické právo člověka k fyzickému objektu znamená, že s tímto objektem nikdo nesmí nakládat bez svolení vlastníka, [nejde-li o nápravu situace, v níž onen vlastník sám narušil cizí vlastnictví, případně porušil smlouvu].

Mám pocit, že časť, ktorú som dal do zátvoriek [] je tam zbytočná, pretože je obsiahnutá už aj v prvej časti. Ibaže by si tvrdil, že kriminálnik môže "napraviť" situáciu, aj keď by to poškodená strana nechcela (napr. keby poškodená strana lúpež odpustila). Príde mi však nepravdepodobné, že by si niečo takéto tvrdil.

Ktomu vymáhání práva, "Poškozený chudák měl – coby oběť zločinu – nárok na odškodnění od pachatele (v případě vraždy byli odškodněni dědicové)"
Příjde mi že celé to vymáhání práva bude jenom o tom kolik máš peněz. Kdo bude vyšetřovat zmizení nějakého bezdomovce např. bez rodiny nebo když má rodinu nemusí na to mít prostředky, kradení chudejch lidí na orgány by bylo normou. Pak kdo bude vyšetřovat když někde bude mizet hodně lidí, myslím si že narušení lidé co necítí lítost umí dobře manipulovat a nemají svědomí by měli žně, jediné co takové jedince zastavý dnes jsou bezpečnostní složky. 🤷‍♂️

Jak bychom měli přejít k anarchokapitalistické společnosti?

Je tento přechod v dohlednu?

Měli bychom se v tuto chvíli postupně provolit k pravici, poté k minarchismu, poté k anarchokapitalismu?
Šířit myšlenku a doufat, že se chytne (o revoluci si též myslím, že by dopadla více méně špatně)? Kolik let a kolik člověko/roků (jednotka práce potřebná na šíření myšlenky asi) by nám to v současnosti zabralo?

Jasně no, to mě napadlo potom taky a vlastně to neni argument ani pro stat a pomůže jen informovanost a placeni konkurenčních armád

Diky moc, cenim si toho co děláte, věděl jsem, že v hodně věcech jsem obětí propagandy, ale nevěděl jsem v čem přesně

Ano, může se to stát; ankap (ani žádné jiné společenské zřízení) není zcela nerozbitný a neměnný.
Jen nechápu, co myslíte tou nevyhnutelností; pokud to, že vše jednou skončí, pak to platí pro cokoliv.

Asi jste určitě už tento argument slyšeli, ale jsem v tom nový, proto mě zajima vyvracení.

Když si lidi budou platit bezpečnostní agenturu (armadu) a stane se to nejhorší co se může stát, neboli že tato agentura bude mit treba 70% zastoupeni na trhu a tudíž bude mít dominantní postavení ve vyzbrojeni a rozhodne se najednou třeba majitel, že bude utlačovat NAP a tím si založí v podstatě svůj stát, protože konkurence nebude tak pružná

Neznamená to tedy, že ancap spěje nevyhnutelně ke státu?

Podle tve logiky by porusovala tva majetkova prava kazda zena, ktera ti nedala, jelikoz uskodila tvemu vnitrnimu stavu :-D Super :-D

To mícháte nějak spoustu věcí dohromady.
Zaprvé „podle současné vědy“ fakt ne; a mimochodem, tuhle formulaci bez dalších dodatků používají typicky lidé, kteří tu vědu neznají, nerozumějí jí. Pro nic takového neexistuje důkaz, patrně ani experiment, protože fungování mozku ještě tak zmapované nemáme. Neříkám, že to není pravda, jen že to fakt věda neříká; ale klidně budu dál předpokládat, že ano (jen to fakt není nijak ověřené, je to jen hypotéza).
I kdyby to tak bylo, moc nechápu, jak by z toho mělo plynout, co říkáte; pokud psychický stav PLYNE jen z fyzického nastavení těla, neznamená to, že JE tím nastavením.
Báseň zapsaná v knize s tou knihou také souvisí, ale neznamená to, že báseň JE TOTÉŽ, co ta kniha (i kdyby v ní byla zapsána jen jedna báseň).

Viděl jsem rozhovor na debatním deníku a mám připomínku k nějaké 50 minutě. Podle současné vědy totiž lze redukovat psychický stav na stav hmoty v našem těle. Stav hmoty v našem těle je naším fyzickým majetkem. Ergo můžeme na něj aplikovat NAP (alespoň podle toho jak jsem NAP pochopil). Proč bychom tedy měli psychický stav vyřadit? A proč nevyřadíme třeba ten vzduch. Když já kolem tebe projdu, zrovna vydechnu a budu mít v těle nějakou bakterii, která mě neubližuje a tobě jo, tak ty mi taky nemůžeš rozbít hubu za to, že jsem tě, leč neúmyslně vystavil riziku. (Argument, že je to neúmyslně, též splňuje bytí transgenderem)

Odmítám politickou cestu právě proto, že libertarián na ní musí opustit buď politiku, nebo libertariánství; Libor si vybral to druhé.

Neustále poslouchám o tom, jak je třeba dělat kompromisy, ABY… Ale nikde nevidím to aby. Jasně, Libor se dostane do sněmovny; a co tam asi udělá? Prosil jsem ho, aby si zapsal, co všechno se tam stane jen kvůli tomu, že tam Svobodní budou; předpokládám, že to bude velice krátký až nulový seznam.

Viděl jsem rozhovor s Liborem Vondráčkem a líbilo se mi že měl prostor vysvětlit své postoje a byl při tom konfrontovaný. Chápu tvoji ideovou čistotu, ale přijde mi, že odmítáš jakékoliv pragmatické spojenectví, i když by mohlo reálně posunout politiku správným směrem. Mně osobně dává větší smysl, aby se Svobodní do parlamentu dostali třeba se SPD, než aby zůstali mimo jen kvůli ideové neslučitelnosti.

vlastně každému politikovi se kterým mluvíš řekneš - přímo či nepřímo - že nechceš aby se dostal do sněmovny, že nesouhlasíš s něčím co chce, ale dnešní realita je taková, že 200 lidí tam bude a pak by mi přišlo myšlenkově poctivé porovnávat onu politickou možnost se současností a ne s ideálem.